ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4544.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 4544/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně CARLO-Trhy, s.r.o. , se sídlem Praha 4 – Nusle, Pod Lázní 1028/12, IČO: 62414330, zastoupené Mgr. Noemi Ilczyszynovou, advokátkou se sídlem Praha 4 – Michle, Michelská 300/60, proti žalované městské části Praha 10 , se sídlem Praha 10 – Vršovice, Vršovická 1429/68, zastoupené JUDr. Karlem Codlem, advokátem se sídlem Praha 5 – Smíchov, U Nikolajky 5, o zaplacení částky 8.067.658,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 47 C 103/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2014, č. j. 20 Co 269/2014-72, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2014, č. j. 20 Co 269/2014-72, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). Především dovolání neobsahuje žádné relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, tedy které ze čtyř kritérií uvedených v ustanovení §237 považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Vyjádřeno jinak, z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Okolnost, že dovolatelka nesouhlasila s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nelze však ani opomenout, že dovolatelka v dovolání uplatnila především nezpůsobilý dovolací důvod v podobě výtek zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení naplněnosti předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu