ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.463.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 463/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné MIHO REAL s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Radlická 2, identifikační číslo osoby 63674785, zastoupené Mgr. Martinou Stínkovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Průchodní 346, proti povinné GEMENI s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Husovo náměstí 468/16, identifikační číslo osoby 27583732, zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 533/28, pro 1 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 54 Nc 2988/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2014, č. j. 16 Co 15/2014-165, takto:
I. Dovolaní se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 804,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Richarda Čička.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 30. 7. 2013, č. j. 54 Nc 2988/2009-140, zastavil exekuci (výrok I.), uložil oprávněné povinnost zaplatit povinné náhradu nákladů řízení ve výši 31.218,- Kč (výrok II.), uložil oprávněné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Zdeňku Zítkovi, Exekutorský úřad Plzeň-město, na náhradě nákladů exekuce částku, jejíž výše bude vyčíslena v doplňujícím usnesení (výrok III.) a vyzval soudního exekutora, aby předložil vyúčtování požadovaných nákladů exekuce (výrok IV.)
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II. a III. a uložil oprávněné povinnost nahradit povinné náklady odvolacího řízení ve výši 7 804,50 Kč.
Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud se nevypořádal s námitkami oprávněné, že dokazování před soudem prvního stupně nebylo vedeno v souladu s občanským soudním řádem. V řízení nebyly vyslechnuty oprávněnou navržené osoby, které se účastnily právního úkonu, jenž byl předmětem dokazování. Výslech svědka Jiřího Kubína nebyl proveden řádně, byl proveden v jiném řízení a oprávněná neměla možnost klást svědkovi otázky, čímž bylo zásadním způsobem narušeno právo oprávněné a rovnost účastníků řízení. Odvolací soud pochybil, když usnesení soudu prvního stupně nezrušil, neboť účastníci řízení nebyli soudem prvního stupně poučení podle §118, §118a ani §119 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Ze spisu vyplývá, že oprávněná dne 14. 7. 2014 (poslední den lhůty k podání dovolání) podala faxem soudnímu exekutorovi podání označené jako „dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 16 Co 15/2014-165 ze dne 1. 4. 2014“. Dle sdělení exekutora mu bylo doručeno podání o třech stranách, z tohoto druhá a třetí prázdné. Následně dne 17. 7. 2014 oprávněná odeslala poštou soudnímu exekutorovi dovolání v listinné podobě o třech stranách a obsahu, jenž je shrnut výše; podání bylo soudnímu exekutorovi doručeno dne 18. 7. 2014. S ohledem na uvedenou nejasnost skutečného obsahu doručeného faxového podání a na oprávněnou předložené potvrzení o odeslání faxu na č. l. 189 (které obsahuje první stranu dovolání shodnou s první stranou podání zaslaného dne 17. 7. 2014 poštou a ze kterého vyplývá, že dne 14. 7. 2014 v 17:13 byl na číslo 378 229 753 odeslán fax v trvání 1:21, o počtu stran 3, s výsledkem „OK“) Nejvyšší soud uzavřel, že faxové podání a podání zaslané poštou byla shodná a dovolání tak bylo v souladu s §42 odst. 3 o. s. ř. podáno včas.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Dovolatelka v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až §238a o. s. ř. a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu