ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4638.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 4638/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně AC & C, Public Relations, s.r.o. , se sídlem Praha 6 – Řepy, Čistovická 249/11, IČO: 25112716, zastoupené JUDr. Janem Rothem, advokátem se sídlem Praha 1 – Staré Město, Týnská 1053/21, proti žalované B. M. , zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem Praha 2 – Vinohrady, Chodská 1281/30, o zaplacení částky 165.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 C 82/2009, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. června 2014, č. j. 25 Co 35/2014-306, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti usnesení Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 18. června 2014, č. j. 25 Co 35/2014-306, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř. “), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř., na něž pouze odkázala, považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Vyjádřeno jinak, z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nelze však ani opomenout, že dovolatelka v dovolání uplatnila mimo jiné rovněž nezpůsobilý důvod v podobě výtek zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení otázky protiprávnosti žalobcova jednání; směřují-li snad dovolací námitky rovněž proti odvolacím soudem naznačené otázce příčinné souvislosti mezi jednáním žalobce a vzniklou škodou, nelze ani tuto otázku jako otázku skutkovou, nikoliv právní, v dovolacím řízení přezkoumávat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněné pod C 1025 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 6. 1istopadu 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, či z 22. října 2014, sp. zn. 25 Cdo 3084/2014).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu