ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4645.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 4645/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně J. K. , advokátky se sídlem Brno – Štýřice, Polní 780/92, jako správkyně konkurzní podstaty úpadce INPOS Brno, s.r.o., v konkurzu, se sídlem Brno, Dunajevského 11, IČO: 44965303, proti žalovanému P. G. , zastoupenému Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem Brno – Veveří, Veveří 365/46, o zaplacení částky 2.072.558,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 1069/2002, o dovolání Ing. J. D., zastoupeného Mgr. Markem Dianem, advokátem se sídlem Hostinné, B. Němcové 400, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2014, č. j. 49 Co 402/2013-305, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se jako správkyně konkurzní podstaty úpadce INPOS Brno, s.r.o., v konkurzu, se sídlem Brno, Dunajevského 11, domáhala, aby jí žalovaný zaplatil dlužné nájemné z nebytových prostor pronajatých od úpadce a úhradu za služby spojené s jejich užíváním v celkové výši 2.072.558,98 Kč s příslušenstvím.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 29. června 2012, č. j. 49 Co 157/2011-220, zrušil rozsudek ze dne 15. prosince 2010, č. j. 4 C 1069/2002-205, jímž Okresní soud ve Vyškově (soud prvního stupně) zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2.072.558,98 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Poté podáním ze dne 12. října 2012, nazvaným „Oznámení o změně v osobě žalobce“, žalobkyně soudu prvního stupně mimo jiné sdělila, že smlouvou o postoupení pohledávky postoupila pohledávku za žalovaným na postupníka Ing. T. O. (správně zřejmě „V.“), bytem v O. – P., V. 29, který se podle jejího názoru stal novým věřitelem žalovaného. V podání ze dne 19. října 2012 pak soudu prvního stupně navrhla, aby postupník vstoupil do řízení na místo ní. Ing. T. V. podáním ze dne 13. listopadu 2012 však soudu prvního stupně oznámil, že s účinností od 22. října 2012 uvedenou pohledávku postoupil na Ing. J. D., bytem v U. 104, a navrhl, aby si soud prvního stupně vyžádal jeho souhlas se vstupem do řízení. Na výzvu soudu prvního stupně Ing. J. D. dne 1. února 2013 sdělil, že „do tohoto řízení vstupuje na místo žalobce“.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 7. února 2013, č. j. 4 C 1069/2002-250, zamítl návrh, aby „nabyvatel práva Ing. T. V. …, resp. jeho právní nástupce Ing. J. D. …, vstoupil do řízení na místo dosavadní žalobkyně“ .
Poté žalobkyně – v reakci na citované zamítavé usnesení soudu prvního stupně – podáním ze dne 4. března 2013 vzala se souhlasem žalovaného žalobu zpět.
K odvolání Ing. J. D. proti zamítavému usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. února 2013, č. j. 4 C 1069/2002-250, odvolací soud usnesením ze dne 31. května 2013, č. j. 49 Co 170/2013-276, citované usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně pak usnesením ze dne 18. září 2013, č. j. 4 C 1069/2002-284, řízení – v důsledku zpětvzetí žaloby – zastavil (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.), zamítl návrh, aby nabyvatel práva Ing. T. V. vstoupil do řízení na místo dosavadní žalobkyně (výrok III.) a současně i návrh, aby nabyvatel práva Ing. J. D. vstoupil do řízení na místo dosavadní žalobkyně (výrok IV.).
Odvolací soud usnesením ze dne 30. dubna 2014, č. j. 49 Co 402/2013-305, odmítl odvolání Ing. T. V. a Ing. J. D. proti citovanému usnesení soudu prvního stupně jako odvolání podaná k tomu neoprávněnými osobami a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal Ing. J. D. dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Předně dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku II. dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ostatně ve vztahu k uvedenému výroku schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o. s. ř.), jakož i vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo doplněno ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. není dovolání přípustné podle §237 proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Právě o tento případ jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání Ing. T. V. a Ing. J. D., je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, ale podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost též pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, uveřejněné pod č. 62/2014 časopisu Soudní judikatura, z 30. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, či ze 17. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3290/2013).
Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a z 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu z 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu