ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.470.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 470/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v exekuční věci oprávněné HIMAREX spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, IČO 49903471, proti povinnému Ing. F. Ž. , zastoupenému JUDr. Otto Hradilem, advokátem se sídlem v Uničově, Olomoucká 226, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 Nc 4103/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. srpna 2014, č. j. 40 Co 113/2014-698, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci jako soudu odvolacího ze dne 29. 8. 2014, č. j. 40 Co 113/2014-698, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaje o tom, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
K vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.) totiž nepostačuje pouhá citace (textu) ustanovení §237 o. s. ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013).
V dovolání není uplatněn ani (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením §241b o. s. ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody, jejichž prostřednictvím dovolatel jednak namítl vady řízení (brojí proti způsobu hodnocení důkazů učiněného odvolacím soudem) a jednak se pokusil zpochybnit správnost /úplnost/ zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu