ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4935.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 4935/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Mgr. S. A. , P., proti žalovaným 1) Ing. P. F. , P., zastoupenému JUDr. Evou Kalistovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, 2) Správnímu bytovému družstvu Nový domov , se sídlem v Praze 4, Maroldova 1449/8, IČO 00033456, zastoupenému Mgr. Janem Hruškou, advokátem se sídlem v Praze 4, Maroldova 1449/8, o neplatnost jednostranného zvýšení nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 421/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2013, č. j. 28 Co 440/2012-154, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč k rukám Mgr. Jana Hrušky, advokáta se sídlem v Praze 4, Maroldova 1449/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2013, č. j. 28 Co 440/2012-154, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolatelka v něm nevylíčila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka neuvedla žádný relevantní údaj vztahující se k přípustnosti dovolání. V dovolání sice v tomto směru ohlásila, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky jak hmotného, tak procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, avšak již nespecifikovala, a ani z dovolání (z jeho celkového obsahu) není zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, či od které (konkrétní) „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odchyluje. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje dovolání věcně projednat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka navíc uplatnila v dovolání i nové skutečnosti (tvrzení o společném nájmu manželů), což ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř. neumožňuje.
O návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o. s. ř.), jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Neplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 17. března 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu