ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.494.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 494/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobce Mgr. Bc. J. V. , zastoupeného Doc. JUDr. et Mgr. Janem Brázdou, Ph.D., advokátem se sídlem Plzeň, Malá 6, proti žalovaným 1) J. T. , 2) M. T. , 3) J. T. , a 4) M. T., o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 20 C 119/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2014,č. j. 23 Co 324/2014-153, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (zastoupen advokátem) podal včasné dovolání proti rozsudku ze dne 23. 9. 2014, č. j. 23 Co 324/2014-153, kterým Krajský soud v Praze (odvolací soud) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (soudu prvního stupně) ze dne 16. 1. 2014, č. j. 20 C 119/2013-61, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit tam specifikovanou budovu a rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (k němuž nebylo podáno vyjádření) Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Kromě toho – s přihlédnutím k charakteru uplatněných dovolacích námitek – nelze ani ztratit ze zřetele, že vady řízení a nesprávná skutková zjištění (dovolatelem uplatněná) nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 a 3 o. s. ř. a contrario ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. srpna 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu