ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5094.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 5094/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v exekuční věci oprávněné Scania Finance Czech Republic, spol. s r.o. , se sídlem v Chrášťanech 186, IČO 25657496, zastoupené Mgr. Janem Radoněm, advokátem se sídlem v Praze 7, Kostelní 364/26, proti povinnému R. B. , pro částku 230.965,- Kč a 95.614,61 Eur s příslušenstvím, vedené u JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 103 Ex 45757/13, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2014, č. j. 66 Co 382/2014-29, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Oprávněná podala včasné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2014, č. j. 66 Co 382/2014-29, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov JUDr. Tomáše Vrány ze dne 19. 2. 2014, č. j. 103 Ex 45757/13-19, jímž byl zamítnut exekuční návrh oprávněné a rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že oprávněná je povinna uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 847,- Kč; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejedná se o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Závěr o neplatnosti rozhodčí doložky (uzavřené do 31. 3. 2012) při netransparentním výběru rozhodce přijala soudní praxe v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, uveřejněném pod č. 45/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj navazujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněném pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byly překonány závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, na něž odkazuje dovolatelka.
Otázkou způsobilosti rozhodčího nálezu vydaného podle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (o takový rozhodčí nález se v souzené věci jedná), jako exekučního titulu v případě, že jej vydal rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, a možností posouzení platnosti rozhodčí doložky v exekučním řízení v každém jeho stadiu s ohledem na pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněném pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Soudní praxe rovněž dovodila, že závěry uvedené ve shora citovaných rozhodnutích se uplatní obecně, tedy bez ohledu na to, zda byla rozhodčí doložka uzavřena ve věci spotřebitelské nebo obchodní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2123/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3425/2013).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závěry přijatými v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. května 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu