ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5145.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 5145/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Irish Pub Vsetín, s. r. o. , se sídlem ve Vsetíně, Žerotínova 1114, IČO 25845837, proti povinnému T. D. M. , zastoupeného Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, pro 396.640,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 31 EXE 1399/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2014, č. j. 10 Co 119/2014-358, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Povinný napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým potvrdil výrok usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 1. 2014, č. j. 31 EXE 1399/2011-333, jímž zamítl jeho návrh na zastavení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 11. 8. 2011, č. j. 31 EXE 1399/2011-20. V průběhu dovolacího řízení skončilo (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015, č. j. MSPH 90 INS 1371/2014-B-22, které nabylo právní moci dne 28. 3. 2015, jímž vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků) insolvenční řízení vedené proti povinnému. Dovolací soud proto mohl o dovolání povinného rozhodnout.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Otázku možnosti započtení pohledávky, která byla postupně převedena na několik osob, posoudil odvolací soud v souladu s výslovným zněním ustanovení §363 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obch. zák.“ (§243f odst. 1 o. s. ř.), i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4935/2008, uveřejněný pod číslem 15/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zjevně nepřiměřená není ani jeho úvaha o (ne)aplikaci ustanovení §265 obch. zák.
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění, dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu