ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5178.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 5178/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně K. S. (dříve M.) , zastoupené JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kroftova 329/1, proti žalovanému Ing. L. C. , zastoupenému JUDr. Lubomírem Lukšíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1023/55, o vyloučení peněžních prostředků z exekuce, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 19 C 6/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. července 2014, č. j. 71 Co 349/2014-108, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.342 Kč k rukám JUDr. Lubomíra Lukšíka, advokáta se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1023/55, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 3. 2014, č. j. 19 C 6/2013-80, vyloučil z exekuce vedené proti povinnému P. M., narozenému 2. 6. 1959, ve prospěch oprávněného Ing. L. C. peněžní částku 14.650 Eur nacházející se na účtu manželky povinného (R. M.) u Československé obchodní banky č. ú. 248222395/0300 a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Vyšel přitom ze zjištění, že exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 728.000 Kč s příslušenstvím byla nařízena usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 3. 2006, č. j. 53 Nc 976/2006-39, podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2001, č. j. 4 Sm 169/2001-23, že pověřený soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 103 EX 09319/05, rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního ústavu a že na exekucí postiženém účtu manželky povinného (matky žalobkyně) byla uložena částka 14.650 Eur, kterou žalobkyně získala prodejem svého osobního automobilu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 7. 2014, č. j. 71 Co 349/2014-108, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na vyloučení shora uvedené částky z exekuce vedené proti povinnému P. M. zamítl, současně rozhodl o nákladech řízení účastníků v řízení před soudem prvního stupně a v řízení odvolacím. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že výkon rozhodnutí (exekuce) přikázáním pohledávky z účtu se týká pohledávky, kterou má majitel účtu na základě smlouvy o účtu vůči peněžnímu ústavu, z čehož plyne, že předmětem exekuce je nárok majitele účtu na výplatu peněžních prostředků z účtu, a je proto nerozhodné, čí byly peněžní prostředky, které byly na účet uloženy.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které však není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, neboť dovoláním napadený shora uvedený závěr odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99 uveřejněné pod číslem 4/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001, uveřejněný pod číslem 75/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, uveřejněný pod číslem 50/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1411/2011) a nejedná se o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka (že při nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu se nelze domáhat postupem podle §267 odst. 1 o. s. ř. vyloučení části peněžních prostředků z probíhající exekuce) posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka, že exekučním příkazem byl nezákonně postižen účet manželky povinného, mohou se případné nápravy tohoto postupu soudního exekutora domáhat pouze účastníci exekučního řízení v jeho rámci, nikoli žalobkyně v řízení o excindační žalobě, v němž tato námitka nemá význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4525/2014, příp. též nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 1/14, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 115/2015 Sb.).
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a §odst. 2 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu