ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5307.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 5307/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně V. D. , B., zastoupené JUDr. Naděždou Kratochvílovou, advokátkou se sídlem Brno, tř. kpt. Jaroše 35, proti žalovanému Bezručova 13, družstvu , se sídlem Brno, Bezručova 76/13, zastoupenému JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem Brno, Rybníček 4, o určení vlastnictví a uložení povinnosti k učinění nabídky k převodu bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 59/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2014, č. j. 44 Co 248/2013-138, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 3. 2014, č. j. 44 Co 248/2013-138, potvrdil rozsudek ze dne 8. 2. 2013, č. j. 13 C 59/2010-115, kterým Městský soud v Brně (soud prvního stupně) výrokem I. zamítl žalobu na určení, že vlastníkem zde specifikované bytové jednotky a spoluvlastníkem zde specifikovaného podílu na nemovitostech (dále též „předmětná bytová jednotka“ a „předmětné nemovitosti“) je žalovaný, výrokem II. zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému učinit žalobkyni nabídku k převedení předmětné bytové jednotky a spoluvlastnického podílu k předmětným nemovitostem do jejího vlastnictví, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila tak, že odvolací soud posoudil právní otázky, zda a) má nájemce na základě §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoVB“ subjektivní právo domáhat se určovací žalobou neplatnosti smlouvy o převodu jednotky jiné osobě, nebyla-li mu učiněna nabídka dle §22 odst. 1 ZoVB a b) zda má „rovněž právo domáhat se žalobou, aby mu takováto nabídka byla ze strany vlastníka bytové jednotky učiněna“, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Dovolání není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále opět jen „o. s. ř.“, neboť napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která není rozporná a ani není důvod se od ní odchýlit.
Pokud jde o otázku označenou shora ad a), je třeba předně uvést, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá, neboť žalobkyně se nedomáhala určení neplatnosti smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, ale určení, že jejím vlastníkem, resp. spoluvlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaný. Závěr odvolacího soudu, že na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem (§80 písm. c/ o. s. ř.), neboť případné soudní rozhodnutí by nebylo pro nabyvatele předmětné bytové jednotky, který je nyní zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník, závazné a nemělo by na jeho právní postavení vliv, má oporu v judikatuře dovolacího soudu. Nejvyšší soud dovodil již ve svém rozsudku ze dne 26. 6. 1997, sp.zn. 3 Cdon 1319/96, uveřejněném pod č. 71 v časopise Soudní judikatura 9/1997, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemůže být dán, jestliže žaloba nesměřuje proti osobě (osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Z uvedeného právního názoru vychází rovněž např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp.zn. 30 Cdo 620/2008, uveřejněný pod C 6995 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2674/2011.
Vzhledem k tomu, že obstojí právní posouzení otázky ad a) odvolacím soudem, je (minimálně) předčasné zabývat se otázkou b); není-li žalovaný dle zápisu v katastru nemovitostí vlastníkem předmětné jednotky, nelze mu uložit povinnost učinit žalobkyni nabídku k jejímu převodu.
Protože dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, dovolací soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když náklady na zastoupení advokátem (stručné vyjádření k dovolání) nelze považovat za účelně vynaložené (obsahově se minulo s důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu