ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5323.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 5323/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně MUDr. B. B. , P., zastoupené Mgr. Petrem Šťastným, advokátem se sídlem v Praze, Karlova 455/48, proti žalovaným 1. E. H., P., 2. M. Z. , P., o zaplacení 140.180,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 99/2012, o dovolání 1. žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2013, č. j. 21 Co 293/2013-86, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný 1. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.760,- Kč k rukám Mgr. Petra Šťastného, advokáta se sídlem v Praze, Karlova 455/48, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem pro zmeškání ze dne 23. 4. 2013, č. j. 28 C 99/2012-44, uložil 1. žalovanému zaplatit žalobkyni 140.180,20 Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení a náklady řízení. Napadeným rozsudkem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se zaplacení „částky 57.071,- Kč s příslušenstvím“ zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby), „ve zbývajícím rozsahu“ ho potvrdil (dále jen „potvrzující výrok“); dále zrušil výrok o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání 1. žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a které jsou dovoláním napadeny, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 7. dubna 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu