ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5400.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 5400/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Bytové správy Ministerstva vnitra , se sídlem v Praze 4, K Výzkumným ústavům 1783, IČO 65737393, proti žalovanému Mgr. O. H. , zastoupenému Mgr. Janem Kostkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 874/36, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 89/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2014, č. j. 23 Co 300/2011-195, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 7. 2014, č. j. 23 Co 300/2011-195, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 1. 2011, č. j. 18 C 89/2005-110, jímž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit „byt č. 15 prvé kategorie sestávající z kuchyně a tří pokojů s příslušenstvím ve 4. poschodí domu v ulici L. v P. P.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a vyklizený předat žalobkyni do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nájemní poměr sjednaný na dobu určitou do 14. 5. 2005 skončil uplynutím doby (§710 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006, podle něhož je třeba věc posuzovat s ohledem na ustanovení §3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále jen „obč. zák.“) a že žalovaný obývá předmětný byt od 15. 5. 2005 bez právního důvodu a je povinen jej podle §126 odst. 1 obč. zák. vyklidit.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř., nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím namítal vadu řízení. Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Požadavku na uvedení způsobilého dovolacího důvodu ostatně dovolatel ani vyhovět nemohl, neboť namítl-li v dovolání pouze vadu řízení, nenapadl (objektivně napadnout ani nemohl) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Z obsahu dovolání se podává, že jím dovolatel fakticky brojí proti usnesení ze dne 19. 5. 2014, č. j. 23 Co 300/2011-182, jímž odvolací soud rozhodl o pokračování v řízení, jež bylo přerušeno usnesením tohoto soudu ze dne 4. 2. 2014, č. j. 23 Co 300/2011-178, do doby pravomocného skončení řízení o žádosti žalovaného o obnovu řízení proti rozhodnutí rektora Policejní akademie ČR ve věcech služebního poměru ze dne 11. 3. 2005 č. 11/2005, aniž bylo řízení o obnově pravomocně skončeno. Dovolatelem nastolená otázka možnosti pokračovat v odvolacím řízení před skončením řízení o obnově ve věci ukončení jeho služebního poměru však nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, jenž je založen na závěru, že nájemní poměr žalovaného k předmětnému bytu skončil uplynutím sjednané doby.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu