ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.596.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 596/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyň a) V. N. , a b) I. Š. , zastoupených JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti žalované NATUR HB, s.r.o. , se sídlem v Havlíčkově Brodě, Novotnův Dvůr 169, IČO 26011450, zastoupené JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem v Ledči nad Sázavou, Koželská 205, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 C 10/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. září 2014, č. j. 20 Co 316/2014-57, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.700,- Kč k rukám JUDr. Lubomíra Málka, advokáta se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 3. 2014, č. j. 5 C 10/2014-38, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhaly, aby byla žalované uložena povinnost vyklidit pozemky zapsané u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Havlíčkův Brod, na listu vlastnictví č. 592 pro katastrální území M. parc. č. 1192/12 a 1216/3, na listu vlastnictví č. 4743 pro katastrální území H. B. parc. č. 2866, 2868/46 a 2868/60 a na listu vlastnictví č. 315 pro katastrální území S. u H. B. parc. č. 1505, 1507, 1576, 1585, 1586, 1619, 1620 a 1656 (dále jen „pozemky“) a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalovaná užívá pozemky, jež jsou součástí zemědělského půdního fondu, na základě nájemních smluv uzavřených se žalobkyněmi (jejich právní předchůdkyní), v nichž byla dohodnuta pětiletá výpovědní lhůta, o jejímž běhu však v těchto smlouvách nebylo nic konkrétního specifikováno. Proto je třeba na běh výpovědní lhůty aplikovat ustanovení §677 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ obč. zák.“), podle něhož lze dát výpověď z nájmu pozemků patřících do zemědělského půdního fondu ke dni 1. 10. běžného kalendářního roku. Vzhledem k tomu, že výpověď byla žalované doručena v lednu roku 2009, počátek běhu pětileté výpovědní lhůty připadl na 1. 10. 2009 a skončí 1. 10. 2014. Protože rozhodoval před tímto datem (27. 3. 2014), žalobu jako předčasnou zamítl.
K odvolání žalobkyň Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 9. 2014, č. j. 20 Co 316/2014-57, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil vyklidit předmětné pozemky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení a nákladech odvolacího řízení (výrok II.) Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že sjednaly-li si účastnice v daném případě v souladu s ustanovením §678 obč. zák. výpovědní lhůtu odchylně od ustanovení §677 odst. 2 obč. zák. v trvání pěti let bez bližšího vymezení jejího počátku, je třeba vztáhnout na běh lhůty obecná ustanovení o počítání času (§122 obč. zák.). Měl za to, že pravidlo, podle něhož nájem pozemku patřícího do zemědělského půdního fondu skončí vždy k 1. říjnu běžného kalendářního roku, vyplývající z ustanovení §677 odst. 2 obč. zák., se aplikuje jen u této zákonné jednoroční výpovědní lhůty, tedy v případě, kdy výpovědní lhůta není dohodnuta jinak. Na základě výše uvedeného uzavřel, že při doručení výpovědi počátkem ledna 2009 (přesnější datum nebylo zjištěno) uběhla pětiletá výpovědní lhůta počátkem ledna 2014, žalovaná tak nadále užívá pozemky bez právního důvodu a je povinna je vyklidit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které výslovně směřovalo proti oběma výrokům tohoto rozsudku. Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil vůli smluvní stran, které podle jejího názoru v nájemní smlouvě sjednaly odchylně jen délku výpovědní lhůty, nikoli její počátek a konec, ohledně nichž bylo na místě aplikovat ustanovení §677 odst. 2 obč. zák., týkající se ukončení nájmu zemědělských pozemků ke dni 1. října běžného roku. Tato otázka nebyla dovolacím soudem dosud řešena, což zakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 občanského soudního řádu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.
Žalobkyně považují výklad odvolacího soudu týkající se výpovědní lhůty za správný s tím, že respektuje i ochranu nájemce, který měl vzhledem k pětileté lhůtě dostatek času se na zánik nájmu připravit. Navrhly, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Zjistil, že žalovaná podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ale není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Právní poměry účastníků, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, dovolací soud posuzoval podle dosavadních právních předpisů (§3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, §243f odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §677 odst. 2 obč. zák. lze nájemní smlouvu vypovědět při nájmech pozemků patřících do zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu v jednoroční lhůtě, a to ke dni 1. října běžného roku; při nájmech jiných nemovitostí v tříměsíční lhůtě, při nájmu movitých věcí v jednoměsíční lhůtě.
Podle ustanovení §678 obč. zák. platí ustanovení o výpovědní době, vyklizení a odevzdání pouze tehdy, není-li smlouvou nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak.
V ustanovení §677 odst. 2 obč. zák. jsou podpůrně určeny výpovědní lhůta pro podání výpovědi z nájmu pozemků sjednaných na dobu neurčitou patřících do zemědělského (nebo lesního) půdního fondu, při nájmech jiných nemovitých věcí a při nájmech věcí movitých. Podle §678 obč. zák. se však uvedené výpovědní lhůty uplatní jen tehdy, není-li smlouvou ujednáno něco jiného. Ohledně stanovení výpovědní lhůty je proto rozhodná vůle účastníků vyjádřená ve smlouvě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1313/2001).
Otázka výkladu smluv podle §35 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), je v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §35. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, 321 – 329 s.) i v soudní praxi (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněný pod č. 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ustálená. Podle §35 obč. zák. může být neurčitost odstraněna výkladem, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (§35 odst. 2 obč. zák.), určitost projevu vůle písemného právního úkonu pak musí být dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Odvolací soud vyložil obsah nájemních smluv v části týkající se výpovědní lhůty podle shora uvedených výkladových pravidel, jestliže uzavřel, že si strany sjednaly delší výpovědní lhůtu (v trvání pěti let), aniž počátek běhu lhůty vázaly ke konkrétnímu datu, a v důsledku toho dovodil, že výpovědní lhůta začala plynout dnem doručení výpovědi.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatelkou nastolenou otázku výkladu výpovědní lhůty vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Dovolání tak není přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovolání podává proti napadenému rozsudku v „plném rozsahu“, tj. jakoby i proti jeho nákladovému výroku. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť v tomto směru dovolání postrádá jakoukoli argumentaci. Kromě toho nelze ani pominout, že tímto výrokem odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, takže přípustnost dovolání proti němu je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu