ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.758.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 758/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce T. J , zastoupeného JUDr. Dagmar Císařovskou, advokátkou se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Na Hřebenkách 1882/12, proti žalované městské části Praha 9 , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 14/324, zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, Jandova 208/8, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 287/2009, o dovolání žalobce proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. března 2014, č. j. 10 C 287/2009-201, a Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2014, č. j. 22 Co 258/2014-222, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. března 2014, č. j. 10 C 287/2009-201, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2014, č. j. 22 Co 258/2014-222, se odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Stránského, advokáta se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, Jandova 208/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. března 2014, č. j. 10 C 287/2009-201, zamítl žalobu na určení, že je neplatná výpověď, daná žalobci dopisem ze dne 25. června 2009, z nájmu bytu č. 17, který se nachází v 5. podlaží (IV. patře) domu č. p. 1070, v ulici U S., v P., současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. září 2014, č. j. 22 Co 258/2014-222, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé a změnil v nákladovém výroku; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalobce (dovolatel) dovolání, k němuž se žalovaná prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřila.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o. s. ř.“). Občanský soudní řád proto ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citované usnesení bylo uveřejněno rovněž pod č. 151/2003 časopisu Soudní judikatura/). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 13. března 2014, č. j. 10 C 287/2009-201, zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř.).
Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2014, č. j. 22 Co 258/2014-222, pak Nejvyšší soud jako soud dovolací odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). Především dovolání neobsahuje žádné relevantní údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, tedy které ze čtyř kritérií uvedených v ustanovení §237 považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Vyjádřeno jinak, z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Takto nastolenému požadavku však dovolatel nevyhověl a ostatně ani vyhovět nemohl, neboť uvedl-li v dovolání pouze výtky ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu (brojil proti způsobu hodnocení důkazů, které soudy provedly k otázce naplněnosti uplatněných výpovědních důvodů) a současně uplatnil vady řízení, nenapadl (objektivně napadnout ani nemohl) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Pro úplnost zbývá dodat, že k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (stejně jako k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání; samy o sobě však přípustnost dovolání nezakládají.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 16. června 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu