ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.87.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 87/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné QI investiční společnost, a. s. se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, IČO 27911497, zastoupené JUDr. Vladimírem Formánkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště č. 96/6, proti povinné J. D. , Ú. n. L., zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova č. 1419/22, pro 3.088.326,85 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 15677/13, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. února 2014, č. j. 10 Co 83/2014-69, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2014, č. j. 10 Co 83/2014-69, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu je, nebo zda na základě právní skutečnosti oprávněným doložené na jiného opravdu přešlo nebo bylo převedeno, se soud v rozhodnutí o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. nezabývá, k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 20 Cdo 316/2009, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012; tuto otázku, stejně jako námitku „dvojího vymáhání téže pohledávky“, soud zkoumá až ve stádiu řízení o zastavení exekuce] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu