ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.871.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 871/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Kolín , IČO 00235440, se sídlem Kolín I, Karlovo náměstí 78, zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Kasalem, advokátem se sídlem Kolín III, Legerova 148, proti žalovaným 1) M. B. , K., a 2) Š. B. , tamtéž, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 77/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. února 2014, č. j. 19 Co 54/2014-44, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 9. 2013, č. j. 9 C 77/2013-27, výrokem I. uložil žalovaným povinnost vyklidit zde specifikovaný byt do 15-ti dnů po zajištění přístřeší, výrokem II. jim uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.000,- Kč a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 13. 2. 2014, č. j. 19 Co 54/2014-44, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o nákladech řízení; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti nákladovému výroku citovaného usnesení odvolacího soudu podal žalobce (zastoupen advokátem) včasné dovolání, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), odmítl pro nepřípustnost (§238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).
Napadeným výrokem usnesení odvolacího soudu bylo totiž rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, které nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek).
Pro úplnost lze dodat, že přípustnost dovolání nezakládá nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání může být – v případě splnění v poučení uvedených podmínek – přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod č. 51/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu