ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.922.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 922/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Zemědělského družstva Sázavka , se sídlem v Sázavce 114, 582 44 Sázavka, identifikační číslo osoby 15058441, zastoupeného JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti povinnému JUDr. P. P. , pro 700 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 8 Nc 6004/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2011, č. j. 26 Co 197/2011-219, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 3. 3. 2011, č. j. 8Nc 6004/2007-203, zamítl návrh povinného ze dne 15. 12. 2010, aby odložil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 9. 10. 2007, č. j. 8Nc 6004/2007-27 (výrok I.). Současně zamítl návrh povinného ze dne 4. 1. 2011 na zastavení exekuce (výrok II.). Uzavřel, že námitku promlčení měl povinný uplatnit v rámci trestního řízení, tvrdil-li, že škoda, k jejíž náhradě byl zavázán rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. 10. 2006, č. j. 17T 174/2005-1076, vznikla oprávněnému v roce 2000 a oprávněný se připojil s nárokem na náhradu škody až v roce 2005. V rámci exekučního řízení již nelze věcnou správnost exekučního titulu přezkoumávat.
Bylo-li oprávněnému právo přiznáno pravomocným rozsudkem, promlčuje se v desetileté promlčecí době ve smyslu §110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, přičemž ta do doby podání návrhu na nařízení exekuce neběží. Protože nelze očekávat, že exekuce bude zastavena, zamítl okresní soud i návrh na její odklad.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a k námitce povinného, že jeho odsouzení bylo „důsledkem trestné činnosti soudců“, dodal, že ani případné procesněprávní vady trestního řízení nemají žádný vliv na řízení exekuční (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. a §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvádí, že soudy obou stupňů nesprávně rozhodly o návrhu na odklad exekuce, „neboť mezičasem bylo zahájeno řízení o obnově trestní věci“. Namítá, že nárok oprávněného byl již k datu uplatnění v trestním řízení promlčen, přičemž právo vznést námitku promlčení v exekučním řízení zůstalo povinnému zachováno. V tomto směru odkázal na rozhodnutí R 29/1967 a navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Proti usnesení odvolacího soudu v části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, není dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 20 Cdo 3068/2012, ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 20 Cdo 2118/2013).
Proti usnesení odvolacího soudu v části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, Pl ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. března 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Námitkou, že právo oprávněného na náhradu škody bylo promlčeno již v trestním řízení, povinný zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Tu však není exekuční soud oprávněn přezkoumávat, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 3535/2007, usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odkaz povinného na usnesení Nejvyššího soudu R 29/67 je tak nepřípadný.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu