ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.988.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 988/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva Zborov I. , se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 2198/53, IČO: 61861294, zastoupeného JUDr. Vladimírem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Křivá 2612/1, proti žalované L E O N A R D, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 8 – Libni, Sokolovská 1288/166, IČO: 49101455, zastoupené Mgr. Rudolfem Axmanem, advokátem se sídlem v Litoměřicích – městě, Mírové náměstí 157/30, o zaplacení částky 1.813.152,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 100/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 12 Co 1478/2013-161, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 12 Co 1478/2013-161, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 93/2013 Sb. – dále jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.).
Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Z okolností, z nichž usuzoval na přípustnost dovolání, tedy nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ve vztahu k přípustnosti dovolání totiž pouze uvedl, že „dle ust. §237 o.s.ř. se žalovaná ( správně zřejmě žalobce ) domáhá, aby právní otázka byla posouzena jinak, resp. v souladu s právním řádem České republiky“ . Takto formulovaná žádost však významově neodpovídá (ve smyslu §237 o.s.ř.) požadavku ad 4/, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V takovémto případě jde o situaci, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit nikoli od právního názoru odvolacího soudu (jak se mylně domníval dovolatel), nýbrž od (svého) právního názoru (právně aplikační úvahy) již vyjádřeného v jeho (dřívějším) rozhodnutí (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů /zákon o soudech a soudcích/, ve znění pozdějších předpisů).
Okolnost, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o.s.ř.), a už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Vzhledem k dalším dovolacím námitkám (týkajícím se zejména provádění a posuzování důkazů odvolacím soudem, jakož i způsobu vedení řízení), nelze rovněž přehlédnout, že vady řízení a skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu