ECLI:CZ:NS:2015:26.ND.15.2015.1
sp. zn. 26 Nd 15/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci žalobců a) P. G. , b) M. G. , c) M. G. , a d) K. G. , všech zastoupených JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova 68/3, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy , se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, identifikační číslo osoby 66003008, o zaplacení 2 388 240,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 103/2014, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 103/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou dne 5. 12. 2008 u Okresního soudu ve Zlíně domáhají po žalované zaplacení částky 2 388 240 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého žalované v důsledku užívání nemovitých věcí žalobců v katastrálním území O. bez právního důvodu.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 9. 6. 2014, č. j. 39 C 171/2008-207, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 6. 2014.
Obvodní soud pro Prahu 1 následně předložil Nejvyššímu soudu spis sp. zn. 26 C 103/2014 s návrhem žalobců na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Zlíně, a to zejména s ohledem na hospodárnost a rychlost řízení. Žalobci návrh odůvodňují tím, že všichni žalobci bydlí v obvodu Okresního soudu ve Zlíně, v obvodu tohoto soudu má rovněž sídlo jejich právní zástupce. Předmětem sporu je bezdůvodné obohacení za užívání pozemků žalobců nacházejících se v obvodu Okresního soudu ve Zlíně a tedy předmět dokazování (nemovité věci) může být po skutkové stránce spolehlivěji a důkladněji posouzen právě tímto soudem (např. ohledání pozemků, vyhotovení znaleckého posudku). Okresní soud ve Zlíně nadto přikročil k vyslovení své místní nepříslušnosti po pěti a půl letech a činil již kroky směřující k vydání rozhodnutí, spočívající v doručení žaloby žalované straně. Obvodní soud pro Prahu 1 dosud žádné dokazování ve věci neprováděl.
Žalovaná vyjádřila nesouhlas s postoupením věci Okresnímu soudu ve Zlíně. Uvedla, že navrhovaná delegace by šla k její tíži a došlo by k porušení rovnosti stran soudního sporu. Skutečnost, že žalobci i jejich právní zástupce mají bydliště a sídlo v obvodu Okresního soudu ve Zlíně, není dostatečným důvodem pro změnu místní příslušnosti soudu. Má za to, že ve věci nebude nutné nařizovat jednání na místě, neboť předmětem dokazování bude stanovení výše nájemného za žalované období a rovněž v řízení se nejedná o existenci práva k nemovité věci, ale pouze o práva a povinnosti z ní plynoucí.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že k přikázání věci jinému než příslušnému soudu lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
V posuzovaném případě z dostupného spisového materiálu nijak nevyplývá, že by přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Skutečnost, že bydliště žalobců a sídlo jejich právního zástupce se nacházejí v jiném místě, než v obvodu sídla procesního soudu, sama o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje a je ostatně veskrze běžnou (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013). Rovněž z obsahu spisu, s ohledem na předmět sporu (kterým je bezdůvodné obohacení za užívání nemovitých věcí) a na dosud navržené důkazy, nelze dovozovat, že by soud, v jehož obvodu se nacházejí nemovité věci, posoudil skutkový stav spolehlivěji a důkladněji, nežli soud jiný a nelze předjímat nutnost provedení důkazu na místě samém, např. ohledáním věci. Doručení žaloby žalované straně nelze považovat za postup soudu v řízení, který by jakkoli ztížil či prodloužil řízení před jiným soudem, zvláště s ohledem na skutečnost, že ve věci dosud nebylo nařízeno jednání a prováděno dokazování. Nelze také pominout, že žalovaná s přenesením místní příslušnosti nesouhlasila a navrhla spojení věci s pěti dalšími řízeními vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 1, ve kterých jsou projednávány žaloby totožných žalobců na vydání bezdůvodného obohacení plynoucího z užívání totožných nemovitých věcí, kdy jedinou odlišností je žalované období.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že přikázání věci Okresnímu soudu v Zlíně by bylo jen těžko odůvodnitelné z pohledu požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení a též z hlediska shora uvedené ústavní zásady.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc mu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. února 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu