ECLI:CZ:NS:2015:26.ND.171.2015.1
sp. zn. 26 Nd 171/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně D. M. , zastoupené JUDr. Kateřinou Skálovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Bezručova 1580/7, proti žalované K. K. , zastoupené Mgr. Antonínem Pecharem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, o zaplacení 23.844 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 127/2014, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 127/2014 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 9 je pod sp. zn. 60 C 127/2014 vedeno řízení o zaplacení částky 23.844 Kč s příslušenstvím. Podáním ze dne 25. 11. 2014 žalobkyně navrhla, aby byla věc z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Jihlavě s odůvodněním, že převážná část důkazního řízení je navrhována k provedení v sídle Okresního soudu v Jihlavě.
Žalovaná vyslovila nesouhlas s přikázáním věci jinému soudu, neboť konstatování, že žalobkyně a jí navržení svědci mají bydliště v obvodu jiného soudu, než je obecný soud žalované, nezakládá důvod k delegaci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“).
Obvodní soud pro Prahu 9 poté věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o jejím přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě z důvodu vhodnosti.
Podle §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzdálenost mezi místem bydliště jednoho z účastníků a jím navržených svědků a sídlem místně příslušného soudu nepředstavuje sama o sobě (není-li doplněna dalšími okolnostmi) důvod pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. Případnou nezbytnou osobní účast žalobkyně při určitém úkonu (účastnické výpovědi) a jí navržených svědků (svědecké výpovědi) je možno řešit též dožádáním podle §39 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007).
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se projednávaná věc Okresnímu soudu v Jihlavě nepřikazuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu