ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.1680.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 1680/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce J. M. , proti žalovaným 1) P. D., 2) V. G., a 3) J. G. , o náhradu škody a bezdůvodné obohacení, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 291/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. prosince 2014, č. j. 19 Co 2179/2014-93, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Shora označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. října 2014, č. j. 6 C 291/2013-86, jímž tento soud zamítl ve výroku I. návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení ze dne 22. 10. 2014 (§138 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) a současně ve výroku II. zamítl jeho žádost na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení ze dne 22. 10. 2014 (§30 o. s. ř.).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se dlouhodobě nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kde není pro nedostatek pracovních příležitostí pracovně zařazen, není příjemcem žádného důchodu, ovšem je vlastníkem domu č. p. 17 a dalších nemovitostí v k. ú. N. T. a k. ú. L. Žalobci nelze přiznat osvobození od soudních poplatků ani zčásti, neboť nelze odhlédnout od toho, že byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 18. 12. 2003, č. j. 9 C 22/2013-525 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2004, č. j. 8 To 13/2004-571, za trestné činy vraždy podle §219 odst. 1 trestního zákona (dále jen ,,trest. zák.“), nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 trest. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 a linea prvá trest. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 let a ačkoli je v současné době bez příjmu, bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby ze svého protiprávního jednání těžil v podobě osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce na náklady státu. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně tedy postupoval správně, když návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení zamítl a zamítl i jeho žádost na ustanovení zástupce a nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobce není nemajetný, i když nemovitosti v jeho vlastnictví jsou postiženy exekucí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 o. s. ř. a 239 o. s. ř. Podle dovolatele dovolání bude blíže specifikováno až v souvislosti s ustanoveným zástupcem ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. Dovolatel tvrdil, že v dané věci jsou splněny podmínky pro kladné rozhodnutí soudu ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. a §30 odst. 2 o. s. ř. Vytýkal soudům obou stupňů, že řádně neposuzovaly důvody zvlášť závažné a důvody zvláštního zřetele hodné na jeho straně. Namítal, že nejde ani o případ zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva. V dovolání poukazoval na porušování zaručených práv žalobce podle Ústavy ČR a čl. 14, 17 a 18 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy. V dovolání proto navrhoval, aby mu soud prvního stupně ustanovil zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015:
„1/ Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
2/ Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví .“
Podle ustanovení §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Dle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Podle dovolacího soudu zavinění na tom, že žalobce nemá žádný příjem, je nutno spatřovat výlučně v jeho chování, kdy se svým protiprávním jednáním zbavil možnosti dosáhnout jakéhokoliv příjmu a navíc je zřejmé, že žalobce je dosud vlastníkem nemovitostí v k. ú. N. u T. a v k. ú. L., byť nemovitosti v jeho vlastnictví jsou postiženy exekucí (ovšem opět výlučně zaviněním žalobce). Již z této okolnosti plyne závěr, že majetkové poměry dovolatele osvobození od soudních poplatků neodůvodňují, neboť plné osvobození od soudních poplatků lze přiznat pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. V případě dovolatele však zjevně nejsou předpoklady pro jeho osvobození od soudních poplatků, a proto mu také nelze ustanovit zástupce pro dovolací řízení.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, a to přesto, že k tomu byl vyzván (viz usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13. března 2015, č. j. 6 C 291/2013-128) Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu