ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.2310.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 2310/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně A. K. , P., zastoupené JUDr. Mgr. Michalem Pospíšilem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha, Korunní 588/4, proti žalovanému JUDr. D. Č., P., o zaplacení 74.267,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 367/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, č. j. 55 Co 17/2014-38, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalobkyni částku 5.324,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Mgr. Michala Pospíšila, Ph.D. zastupujícího žalobkyni.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 74.267,- Kč s příslušenstvím, když uvedla, že uvedená částka byla vyplacena žalovanému v rámci exekuce na majetek jejího manžela, a to konkrétně postižením účtu žalobkyně vedeného u Stavební spořitelny České spořitelny a. s. (dále jen „účet“). Poté, co byl účet žalobkyně exekučně postižen, bylo na její návrh v jiném řízení s ohledem na rozsah SJM žalobkyně a jejího manžela rozhodnuto o vyloučení peněžních prostředků na účtu žalobkyně z exekuce. V mezidobí však již byla žalovanému v rámci exekuce vyplacena částka 74.267,- Kč, a proto se na něm zaplacení této částky domáhá.
Žalovaný namítl zamítnutí žaloby, neboť mu bezdůvodné obohacení nevzniklo, když částka jím obdržená exekucí je odměnou za právní služby poskytnuté manželovi žalobkyně. Žalobkyně se měla se svým nárokem obrátit na příslušný exekutorský úřad s žalobou na náhradu škody.
Obvodní soud pro Prahu 4, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 7. 10. 2013, č. j. 7 C 367/2013, žalobě vyhověl, neboť vzal za prokázané, že účet žalobkyně byl postižen v exekučním řízení vedeném na majetek jejího manžela, přičemž částka 74.267,- Kč z tohoto účtu byla posléze vyplacená žalovanému jako oprávněnému v exekučním řízení, ačkoliv bylo následně rozhodnuto o vyloučení peněžních prostředků na účtu z exekuce. Po právní stránce uvedl, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť získal v exekuci plnění z majetku žalobkyně, který však byl postižen neoprávněně.
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 26. 2. 2014, č. j. 55 Co 17/2014-38, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a nadto k námitce žalovaného uvedl, že žalobkyně se správně domáhá plnění po žalovaném, a nikoliv po státu z titulu náhrady škody, neboť odpovědnosti státu za škodu by se mohla žalobkyně dovolávat až v případě, že by se nemohla domoct plnění po žalovaném, který jej získal.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, č. j. 55 Co 17/2014-38, podal žalovaný dovolání, v němž předně namítl, že soudy neprovedly dokazování ohledně skutečnosti, že peněžní prostředky na účtu žalobkyně nepatřily do společného jmění manželů, a dále že jednání žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy.
Dovolání není přípustné. Námitka dovolatele, podle níž soudy neprovedly dostatečné dokazování ohledně skutečnosti, že peněžní prostředky na účtu žalobkyně nepatřily do společného jmění manželů, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť výrok soudů v řízení o vyloučení peněžních prostředků na účtu žalobkyně z exekuce, je ve smyslu §159a odst. 3 o. s. ř. (do 31. 12. 2013 se jednalo o §159a odst. 4 o. s. ř.) závazný i pro rozhodnutí o vydání bezdůvodného obohacení. V řízení o vyloučení peněžních prostředků na účtu žalobkyně z exekuce bylo přitom rozhodnuto ve prospěch žalobkyně, tj. o vyloučení peněžních prostředků na účtu žalobkyně z exekuce na majetek jejího manžela. Namítá-li dovolatel rozpor výkonu práva žalobkyně s dobrými mravy, jedná se o skutkovou novotu, kterou však v dovolacím řízení nelze uplatnit (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.). Nadto dovolací soud uvádí, že dovolatel rozpor s dobrými mravy odůvodňuje tím, že žalobkyně „ věděla na jisto, že peněžní prostředky na jejím cit. účtě jsou součástí SJM a pocházejí z její výdělečné činnosti a nemůžou být za žádných okolností pouze jejím výlučným vlastnictvím. “. Uvedené tvrzení navíc nemůže rozpor žaloby s dobrými mravy založit, neboť jak vyplynulo z řízení o vyloučení peněžních prostředků na účtu žalobkyně (dále jen „peněžní prostředky“) z exekuce na majetek jejího manžela, jsou peněžní prostředky skutečně výlučným vlastnictvím žalobkyně, které nebylo možné postihnout v rámci exekuce na majetek jejího manžela.
S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, vyhlášený dne 7. 5. 2013 pod č. 116/2013 Sb., rozhodl Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady žalobkyni, které ji vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta (které však dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí s ohledem na výsledek dovolacího řízení nerekapituloval). Tyto náklady, je-li tarifní hodnota věci 74.267,- Kč sestávají z odměny advokáta ve výši 4.100,- Kč (§1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z paušální částky náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 300, Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 21% DPH (§137 odst. 3 o. s. ř., §21 odst. 1 a odst. 5 a §37 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb.) ve výši 924,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti byly stanoveny dle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. dubna 2015
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu