ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.2447.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 2447/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně MULTISPED s.r.o., IČ 25453939, se sídlem v Litoměřicích, U Školy 153/4, zastoupené Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, proti žalovaným 1. J. Č. , a 2. K. Č., zastoupeným JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, o zaplacení částky 1,573.402,- Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C 324/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2013, č. j. 14 Co 1075/2013-496, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala k Nejvyššímu soudu dovolání proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým tento soud k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 8. 2013, č. j. 17 C 324/2007-467, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobkyně ze dne 18. 7. 2012 proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 5. 2012, č. j. 17 C 324/2007-395 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), přitakal tak názoru soudu prvního stupně o opožděnosti podaného odvolání. Žalobkyně ve svém dovolání obsáhle zpochybnila správnost úvah i postupu soudů obou stupňů a navrhla, aby byla jejich rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Směřuje-li tedy dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno odmítnutí odvolání pro opožděnost, k jehož přezkumu má dle zákonné úpravy sloužit jako mimořádný opravný prostředek žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 4 o. s. ř.), pak na dovolání nelze v souladu s citovanými ustanoveními pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl (k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3612/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3402/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 32 Cdo 108/2014).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že na straně žalovaných, jež by na jejich náhradu měli v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. ledna 2015
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu