ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.3623.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 3623/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. M. J., zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, proti žalovaným 1. Zemědělskému družstvu Mlázovice „v likvidaci“, IČO 001 25741, se sídlem v Mlázovicích 101 a 2. České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o pokračování v přerušeném řízení , vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 6 C 77/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2014, č. j. 19 Co 92/2014-332, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové citovaným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 12. 2. 2014, č. j. 6 C 77/2005-322, který rozhodl o tom, že „podle §111 odst. 2, věta druhá, občanského soudního řádu, se v řízení pokračuje“.
K přerušení řízení došlo z důvodu podání žaloby na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 72/95, které však již bylo pravomocně skončeno ke dni 8. 2. 2014 zamítnutím této žaloby. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že odpadla překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, a soud prvního stupně nepochybil, když rozhodl o pokračování tohoto řízení postupem podle §111 odst. 2 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním žalobce, který namítal, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011. V rozporu se závěry tohoto rozhodnutí (podle dovolatele) odvolací soud uzavírá, že „podání mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu ve věci, která může mít význam pro projednávanou věc, není důvodem pro přerušení řízení.“ Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud sám ve věci rozhodl o přerušení řízení věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 6 C 77/2005, a to až do rozhodnutí o jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 20 Co 577/2013, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 8. 2013, č. j. 3 C 72/95-1232, popřípadě aby zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné. Dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 30. 4. 2014, a proto o něm dovolací soud rozhodoval podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Odvolací soud v napadeném usnesení v souladu s ustanovením §212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně pouze z toho hlediska, zda došlo k odpadnutí překážky, pro kterou bylo původně řízení v této věci přerušeno; touto překážkou, jež odpadla, byla existence řízení na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 72/95, které bylo pravomocně ukončeno dnem 8. 2. 2014. Tento závěr dovolatel ani nezpochybňuje, nýbrž své dovolací námitky spojuje s novými skutečnostmi. Odvolací soud se tedy od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011 neodchýlil, naopak posuzovanou věc v rámci odvolacího přezkumu posoudil v souladu s citovaným rozhodnutím. Z uvedeného je patrné, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné a dovolací soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. března 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu