ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.521.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 521/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobců a) Československých automobilových opraven (ČSAO) Praha – Černokostelecká, s. p. „v likvidaci“ , IČO 00240528, se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 114, zastoupeného JUDr. Ladislavem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, b) V. V. , P., c) Ing. J. H. , P. a d) V. H. , P., žalobců b) až d) zastoupených JUDr. Oto Kunzem, advokátem se sídlem v Praze 2, V Tůních 3, o určení vlastnictví podle zákona o půdě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 471/2008, o dovolání žalobců b) až d) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2014, č. j. 24 Co 40/2014-210, takto:
I. Dovolání dovolatelů se o d m í t a j í .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 20. 11. 2013, č. j. 15 C 471/2008-177 určil, že žalobci b) až d) jsou vlastníky pozemků parc. č. 752/57 a parc. č. 752/59 v k. ú. M., vzniklých jejich oddělením od pozemku parc. č. 752/15 v k. ú. M. (dle PK č. kat. 751) na základě geometrického plánu č. 1438-3/2013 vypracovaného Ing. Petrem Vyskočilem dne 3. 5. 2013 a potvrzeného Katastrálním úřadem hl. m. Prahy, katastrální pracoviště Praha dne 12. 6. 2013, čímž částečně nahradil výrok II. rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu z 26. 8. 2008, č. j. PÚ 292/91/1 (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).
K odvolání žalobců b) až d) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2014, č. j. 24 Co 40/2014-210, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že krom určení, že žalobci b) až d) jsou vlastníky shora citovaných pozemků parc. č. 752/57 a parc. č. 752/59, dále vyslovil, že nejsou vlastníky pozemků parc. č. 752/15 a parc. č. 752/58, obou v k. ú. M. a obou také vzniklých oddělením od pozemku parc. č. 752/15 na základě shora uváděného geometrického plánu, čímž nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha z 26. 8. 2008, č. j. PÚ 292/91/1 (výrok I.), potvrdil rozhodnutí o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci b) až d) dovoláním.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod. 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – dále jen o. s. ř.).
Dovolatelé v dovolání sice tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a uvádějí, že se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu s tím, že právní otázka má být posouzena jinak , tedy částečně citují §237 o. s. ř., avšak fakticky žádným způsobem konkrétně (ve vztahu k projednávané věci) nevymezují hlediska jeho přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), ani neformulují způsobilý dovolací důvod, tj. neuvádějí právní posouzení věci, které pokládají za nesprávné a neuvádějí, jak správně by mělo být podle nich rozhodnuto. Žalobci b) až d) toliko namítají, že řízení bylo stiženo procesními vadami, jež vedly k porušení práva na spravedlivý proces, zmiňují, že soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když „poměrně zásadní důkazy provést odmítl“ a podrobně rekapitulují průběh řízení před soudy nižších stupňů, avšak nepředkládají Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Procesním důsledkem zmíněné vady dovolání, jež brání pokračování v dovolacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 jež jsou dostupná na www.nsoud.cz a dále také např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), je odmítnutí dovolání postupem podle §243c odst. 1 o. s. ř.
K důvodům dovolání lze připomenout, že počínaje 1. 1. 2013 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), za které nelze považovat kritiku postupu soudu při provádění dokazování ani kritiku vlastní hodnocení důkazů ani nesouhlas s postupem soudu (v němž odvolatelé spatřují porušení práva na spravedlivý proces); ke zmatečnostem a vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí o nákladech řízení nemusí být odůvodněno (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu