ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.5288.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 5288/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Petra Krause, a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce MEDINA TOURS s. r. o., IČO: 26746654, se sídlem Praha, Lazarská 11/6, proti žalovanému M. L., zastoupenému Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Praha, Na Hřebenech II 1718/8, o 366.651,- Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 65/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2014, č. j. 64 Co 109/2014-205, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 366.651,- Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný užíval v žalovaném období byt, který měl v nájmu žalobce. Ačkoliv se účastníci řízení dohodli, že nájemné bude hradit žalovaný, nebyla tato dohoda žalovaným plněna, a proto musel platby pronajímateli hradit žalobce. Žalovaný v průběhu celého řízení namítal, že měl byt v užívání od žalobce bezplatně a žádná dohoda o hrazení nájmu žalovaným mezi stranami neexistovala.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 30. 5. 2013, č. j. 38 C 65/2010-152, žalobě co do částky 174.529,- Kč s příslušenstvím vyhověl a v částce 192.122,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Soud vzal za prokázané, že žalovaný v rozhodném období užíval bezplatně byt, jehož nájemcem byl žalobce, a zkoumal, zda měl žalovaný k bezplatnému užívání právní důvod. V částce 192.122,- Kč soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť zjistil, že v části žalovaného období žalovaný byt v nájmu žalobce užíval, avšak současně byl jednatelem žalobce, takže byl oprávněn uzavřít sám se sebou ústní smlouvu o výpůjčce (bezplatném užívání) bytu. Naproti tomu se žalovanému nepodařilo prokázat právní titul k bezplatnému užívání bytu v nájmu žalobce za druhou část žalovaného období, kdy ještě jednatelem žalobce nebyl, a proto soud prvního stupně žalobě v částce 174.529,- Kč s příslušenstvím vyhověl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2014, č. j. 64 Co 109/2014-205, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném žalovaným, když se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž předně namítl, že pohledávka žalobkyně je „ vykonstruovaná a nemá oporu ani v dokazování ani v tvrzeních žalobkyně. “. Uvedená námitka však nezakládá přípustnost dovolání, neboť jí dovolatel pouze napadá skutková zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud převzal, aniž by v této souvislosti nastolil právní otázku ve smyslu §237 o. s. ř.
Dále dovolatel namítl, že jako jednatel žalobce uzavřel se sebou ústně smlouvu o výpůjčce bytu zpětně i na období, kdy ještě jednatelem žalobce nebyl. Jinými slovy namítl, že v čase, kdy už jednatelem žalobce byl, uzavřel se sebou jednaje jménem žalobce ústní smlouvu o výpůjčce bytu se zpětnou účinností ke dni, kdy ještě jeho jednatelem nebyl. Alternativně lze podle něj na tento právní úkon právně nahlížet jako na novaci právního vztahu mezi ním a žalobcem, ke které strany přistoupily poté, co se dovolatel stal jednatelem žalobce. Pokud soudy obou stupňů vztah mezi účastníky řízení za dobu, kdy ještě žalovaný nebyl jednatelem žalobce, tímto způsobem právně neposoudily, postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž mohou smlouvy působit i retroaktivně. Uvedená námitka rovněž nemůže přípustnost dovolání založit, neboť jejím prostřednictvím dovolatel uplatňuje novou skutečnost, což však v dovolacím řízení není možné (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.). Tvrzení, že smlouvu o výpůjčce bytu uzavřel jako jednatel žalobce se sebou samým zpětně k datu, kdy ještě jednatelem žalobce nebyl, vznesl dovolatel poprvé až v odvolacím řízení (srov. č. l. 203). Ani v odvolacím řízení přitom není možné uplatňovat nové skutečnosti až na výjimečné případy uvedené v §205a o. s. ř., z nichž by v souzené věci ve vztahu k dovolací námitce připadala v úvahu jedině absence poučení soudem prvního stupně. Soud prvního stupně však žalovaného poučil jak podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. č. l. 125 a 146), tak i podle §119a odst. 1 o. s. ř. (srov. č. l. 147). V reakci na uvedené poučení žalovaný v řízení před soudem prvního stupně ohledně užívání bytu v době, kdy ještě nebyl jednatelem žalobce, uvedl, že smlouvu o výpůjčce bytu uzavřel ústně s tehdejším jednatelem žalobce panem S. B. (srov. č. l. 146), avšak své tvrzení neprokázal. Posledně uvedené tvrzení žalovaný změnil teprve v odvolacím řízení, jak již bylo uvedeno výše. Za této situace nemůže námitka žalovaného o tom, že sám se sebou uzavřel smlouvu o výpůjčce bytu i na období, kdy ještě nebyl jednatelem žalobce (resp. že došlo k novaci vztahu účastníků řízení), založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovaný u dovolacího soudu neuspěl a žalobci prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu