ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.67.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 67/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce P. K. , zastoupeného Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, ul. 5. května 65, proti žalované K. P. , zastoupené Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, o zaplacení částky 9.651,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 23 C 259/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. července 2014, č. j. 12 Co 677/2013-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 15. února 2013, č. j. 23 C 259/2008-109, ve výroku I o věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 9.651,- Kč s příslušenstvím, zatímco v nákladových výrocích II a III jej změnil tak, že žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení v částce 12.160,50 Kč; současně žalovanou zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 5.857,60 Kč (výrok II). Odvolací soud (jenž projednal žalobcovo odvolání navzdory ustanovení §202 odst. 2 občanského soudního řádu) uzavřel, že mezi účastníky nedošlo ke vzniku smluvního vztahu, že právní vztah mezi nimi vzniklý lze kvalifikovat nanejvýše jako závazek z bezdůvodného obohacení, že právo na jeho vydání žalobce uplatnil po uplynutí promlčecí doby a proto žalobci – při žalovanou vznesené námitce promlčení – nelze promlčené přiznat (§100 odst. 1, §107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o. s. ř.“). Shledal, že dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, se poměřuje ustanovením §237 o. s. ř. Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. však platí, že „dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“.
Dovoláním dotčenými výroky rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částkách 9.651,- Kč „s příslušenstvím“, resp. 12.160,50 Kč a 5.857,60 Kč, jež nepřesahují zákonem stanovený limit 50.000,- Kč, ve věci, v níž nejde o vztah mezi spotřebiteli ani o vztah pracovněprávní ani o věc uvedenou v §120 odst. 2 o. s. ř.
Sluší se dodat, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (to vede toliko k prodloužení lhůty k podání dovolání; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto a kdy náklady žalované spojené s podáním stručného vyjádření k dovolání (které nebylo možno věcně projednat již z důvodu jeho objektivní nepřípustnosti), v němž žalovaná především rekapitulovala dosavadní průběh řízení, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování nebo bránění práva proti žalobci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu