ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.823.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 823/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42 (s adresou pro doručování Územní pracoviště Plzeň, Radobyčická 14), proti žalovanému městu Starý Plzenec , IČ: 002 57 257, se sídlem ve Starém Plzenci, Smetanova 932, zastoupenému JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Malická 11, o určení vlastnického práva , vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 186/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. listopadu 2014, č. j. 15 Co 313/2014-234, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Žalobkyně napadla dovoláním shora označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. června 2014, č. j. 8 C 186/2013-204, kterým tento soud zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí označeným pozemků (pozemky parc.č. 1217/5, 1217/6, 1230/1, 1187/18, 1484/7, 1484/9, 1230/15, 1033/16 a 1467/6) v katastrálním území S. P.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť dovoláním vymezenou právní otázku, na níž napadené rozhodnutí závisí, řeší rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k hlediskům přípustnosti dovolání srov. §237 o. s. ř.).
K otázce předpokladů, za nichž přechází majetek z vlastnictví státu do vlastnictví obcí podle §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, lze z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 28 Cdo 2922/2008, nebo rozsudek ze dne 30. května 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012 (jež jsou – spolu s ostatními rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), v nichž se Nejvyšší soud přihlásil k názoru, že vedle formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, je významný též moment fatický, totiž aby obce s věcmi uvedenými v §1 odst. 1 zákona také reálně hospodařily; nejde ovšem jen o hospodaření ve smyslu užívání věci (tj. např. výkon zemědělské činnosti), ale též v ostatním právním smyslu zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními přepisy upravujícími právo hospodaření, např. pronájem věci.
Uvedená interpretace nekoliduje ani s judikaturou Ústavního soudu – viz např. nález ze dne 29. listopadu 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96 (publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, č. 131, str. 461, a dostupný též na http://nalus.usoud.cz ), jenž nevyloučil realizaci práva hospodaření i svěřením věci do dočasného užívání jinému subjektu (k tomu dále např. srovnej i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2009, sp. zn. 28 Cdo 3823/2008).
Polemika dovolatelky se závěry odvolacího soudu o naplnění podmínky realizace práva hospodaření (o „právním panství“ obce nad předmětnými pozemky či jejich přenechání jinému subjektu – jde-li o menší výměru zemědělské půdy obcí bezprostředně neobhospodařované) nese se pak vesměs v rovině kritiky skutkových zjištění soudů nižších stupňů (jejich správnosti a úplnosti), jež není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z hlediska přípustnosti dovolání je tudíž bez významu i to, mají-li odvolacím soudem přijaté skutkové závěry (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů dle §132 o. s. ř.) oporu v provedeném dokazování. Ovšem i k vadám řízení (provázely-li důkazní řízení) smí dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Zakládá-li odvolací soud rozhodnutí o přechodu věci z vlastnictví státu do vlastnictví žalobkyně podle §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., na prokázání relevantních skutečností i ve vztahu k podmínce realizace práva hospodaření, nejde ani o nesprávné posouzení důkazního břemene účastníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2014, sp. zn. 28 Cdo 1263/2014) a rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nekoliduje ani s dovolatelkou citovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2010, sp. zn. 28 Cdo 1537/2010, jež je usnesením o odmítnutí dovolání a jež vychází ze stavu, kdy se obci relevantní okolnosti o naplňování práva hospodaření prokázat nepodařilo.
Hypotetické tvrzení žalobkyně, že pozemky byly obhospodařovány jinými subjekty „svévolně“ či „z příkazu jiného orgánu než žalovaného“ (k němuž žalobkyně sama žádné důkazy neoznačila) má odvolací soud – s ohledem na výsledky provedeného dokazování – za vyvrácené.
Nadto sluší se poznamenat, že závěry o odvozeném užívání pozemků jiným subjektem z vůle žalované týkají se toliko zemědělských pozemků, zatímco v případě dalších pozemků (parc. č. 1230/15, parc. č. 1033/16 a parc. č. 1467/6, užívaných coby komunikace) je závěr odvolacího soudu o přechodu pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví žalované obce (které ke všem předmětným pozemkům nesporně svědčilo právo hospodaření) založen na zjištění o jejich bezprostředním obhospodařování obcí a potřebnosti k plnění jejích úkolů, a to i k datu rozhodnému z hlediska naplnění zákonem stanovených podmínek (24. květem 1991).
Přes argumentaci o přidělení pozemků coby „veřejného statku“ dovolatelka relevantní okolnosti o naplnění některé ze zákonem stanovených výluk přechodu věci z majetku státu do majetku obcí (srov. §4 zákona č. 172/1991 Sb.) ani netvrdí.
Je-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu