ECLI:CZ:NS:2015:28.ND.72.2015.1
sp. zn. 28 Nd 72/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně M. T. , O., zastoupené obecným zmocněncem doc. MUDr. V. T., Ph.D., tamtéž, proti žalované MUDr. M. T. , L., zastoupené JUDr. Evou Kadeřábkovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Michelská 4, o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 388/2014, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 388/2014 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Opavě.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě se žalobkyně domáhá zvýšení výživného, jež bylo žalované uloženo platit (nyní již zletilé) žalobkyni podle rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 1. prosince 2011, č. j. 14 P 137/2009-1426, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2012, č. j. 13 Co 135/2012-1479.
Usnesením ze dne 26. srpna 2014, č. j. 37 C 161/2014-11 (potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. října 2014, č. j. 13 Co 541/2014-30), Okresní soud v Opavě vyslovil svoji místní nepříslušnost a po právní moci usnesení věc postoupil Okresnímu soudu v Litoměřicích, v jehož obvodu je bydliště žalované (§84 a §85 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“).
Podáním ze dne 4. listopadu 2014 (doručeným Okresnímu soudu v Opavě dne 5. listopadu 2014) žalobkyně navrhla, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Opavě, s odůvodněním, že její bydliště je v obvodu tohoto soudu, že tento soud rozhodoval dříve o výživném, nachází se u něj kompletní spisový materiál a je proto s věcí nejlépe obeznámen. Přitom poukazovala na ustanovení §89 občanského soudního řádu, co do konkrétních okolností pak zejména na rozdílné poměry účastnic řízení, jakož i na další okolnosti projednávané věci, dovozujíc, že věc bude hospodárněji a rychleji projednána právě Okresním soudem v Opavě; z judikatury pak ocitovala důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2007, sp. zn. 22 Nd 207/2007.
Žalovaná s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Opavě nesouhlasila.
Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený dotčeným soudům (Okresnímu soudu v Litoměřicích a Okresnímu soudu v Opavě, jemuž má být věc přikázána) posoudil návrh žalobkyně a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (o. s. ř.).
Obecně platí, že důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Okolnosti uváděné žalovanou důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu §12 odst. 2 nejsou. Tím, že by věc byla přikázána Okresnímu soudu v Opavě (v jehož obvodu má žalobkyně bydliště), nemůže být bez dalšího dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci (a to nejenom se zřetelem k bydlišti žalované a její zástupkyně, jež leží v obvodu místně příslušného soudu). Z dosud tvrzených okolností se rovněž nepodává, že by poměry žalobkyně byly natolik nepříznivé, aby jí znemožňovaly či podstatně ztěžovaly účast při jednání u místně příslušného soudu (nehledě na možnost provedení důkazů, včetně důkazu výslechem žalobkyně – v řízení jinak řádně zastoupené obecným zmocněncem – dožádaným soudem; srov. §122 o. s. ř.). Přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje ani okolnost, že ve věci výživného pro tehdy ještě nezletilou žalobkyni rozhodoval v minulosti jiný než nyní místně příslušný soud (nebrání-li nic místně příslušnému soudu v tom, aby si příslušný spis vyžádal k provedení listinných důkazů v něm založených). Odkaz žalobkyně na ustanovení §89 o. s. ř. (jež stanoví místní příslušnost soudu k řízení o věcech spojených a o vzájemných návrzích žalovaného) je v dané souvislosti nepřípadný, přičemž otázka místní příslušnosti byla soudy nižších stupňů vyřešena v daném řízení již dříve vydaným rozhodnutím (viz usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 26. srpna 2014, č. j. 37 C 161/2014-11, jež bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. října 2014, č. j. 13 Co 541/2014-30). Žalobkyni pak neprospívají ani citované závěry z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2007, sp. zn. 22 Nd 207/2007, jež bylo vydáno za jiných skutkových okolností (ve věci nyní posuzované se žalobkyně dovolává zejména listinných důkazů o poměrech účastnic, které tak může provést místně příslušný soud, aniž by to mělo vliv na výši nákladů řízení, zatímco v žalobkyní citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu šlo především o provedení důkazů výslechem označených svědků s bydlištěm mimo obvod místně příslušného soudu).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. dubna 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu