ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1074.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1074/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Caraf Investment Establishment , se sídlem Schaanwald, Vorarlbergerstrasse 7, Lichtenštejnské knížectví, reg. č. FL 0002.080.614-7, zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. V. V., CSc. , o zaplacení částky 40.370.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 271/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 64 Co 55/2012-129, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 64 Co 55/2012-129, a - s výjimkou zamítavého výroku o věci samé - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2011, č. j. 19 C 271/2009-70, se zrušují a řízení se ve zrušeném rozsahu zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 6. října 2011, č. j. 19 C 271/2009-70, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 o žalobě (podané 6. dubna 2009), kterou se žalobce (Caraf Investment Establishment) domáhal vůči žalovanému (Ing. V. V., CSc.) zaplacení částky 40.370.000 Kč s příslušenstvím (tvořeným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 3. prosince 2007 do zaplacení), tak, že:
1/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 28.259.000 Kč s příslušenstvím (tvořeným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 3. prosince 2007 do zaplacení) [bod I. výroku].
2/ Zamítl žalobu ohledně požadavku na zaplacení dalších 12.111.000 Kč s příslušenstvím (tvořeným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 3. prosince 2007 do zaplacení) [bod II. výroku].
3/ Rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalovaného (směřujícímu proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 64 Co 55/2012-129, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opíral o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení žalovaný zemřel (7. července 2014).
Usnesením ze dne 10. září 2014, č. j. 13 D 626/2014-37, které nabylo právní moci 10. září 2014, vydal Obvodní soud pro Prahu 9 nepatrný majetek žalovaného (zůstavitele) sestávající z částky 532,40 Kč vypravitelce pohřbu (zůstavitelově dceři) a zastavil řízení o pozůstalosti ve smyslu §154 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Usnesením ze dne 23. října 2014, č. j. 13 D 626/2014-54, které nabylo právní moci 23. října 2014, vydal Obvodní soud pro Prahu 9 další nepatrný majetek žalovaného (zůstavitele) sestávající z částky 23.577 Kč vypravitelce pohřbu a zastavil řízení o dodatečném projednání pozůstalosti ve smyslu §154 zákona o zvláštních řízeních soudních.
K výzvě Nejvyššího soudu (provedené usnesením ze dne 27. ledna 2015, č. j. 29 Cdo 1074/2013-153, doručeným zástupci žalobce 5. února 2015) žalobce soudu sdělil (podáním datovaným 6. února 2015), že nemá povědomí o jiném majetku žalovaného (zůstavitele), který by nebyl zohledněn v pozůstalostním řízení a že nemá námitek proti výsledku pozůstalostního řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II, zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání v dané věci je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívá v řešení otázky počátku běhu promlčecí doby u škody vzniklé porušením povinnosti vydat výtěžek zpeněžení zástavy zástavnímu věřiteli, v konkursních poměrech dovolacím soudem beze zbytku nezodpovězené.
S přihlédnutím k úmrtí dovolatele a k tomu, že s přihlédnutím k výsledkům pozůstalostního řízení (jimž žalobce neodporoval) nelze v řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř., ve spojení s §107 o. s. ř.), Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil (s výjimkou zamítavého výroku o věci samé v rozsudku obvodního soudu, jenž nebyl napaden odvoláním) a řízení zastavil dle §107 odst. 5 o. s. ř.
Jinak řečeno, u přípustného dovolání je skutečnost, že dovolatel [jenž byl rozsudky soudů nižších stupňů zavázán (coby žalovaný) k úhradě peněžitého plnění žalobci] zemřel v průběhu dovolacího řízení a že zanechal jen nepatrný majetek, jenž byl podle výsledků pozůstalostního řízení vydán vypraviteli pohřbu, důvodem ke zrušení těchto rozsudků a k zastavení řízení dle §107 odst. 5 o. s. ř.
Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů se podává z ustanovení §146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §224 odst. 1 o. s. ř. (pro odvolací řízení) a §243b odst. 5 o. s. ř. (pro dovolací řízení).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. února 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu