ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1265.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 1265/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele Ing. M. J. , zastoupeného Mgr. Janem Rotreklem, advokátem, se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, PSČ 602 00, za účasti HLINKY, a. s. , se sídlem v Brně, Hlinky 510/110, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 26216388, zastoupené Mgr. Michalem Dobešem, advokátem, se sídlem v Brně, Křenová 479/71, PSČ 602 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 317/2012, o dovolání HLINKY, a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 5 Cmo 320/2013-182, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2014, č. j. 5 Cmo 320/2013-197, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 5 Cmo 320/2013-182, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2014, č. j. 5 Cmo 320/2013-197, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. června 2013, č. j. 35 Cm 317/2012-138, ve znění opravného usnesení ze dne 9. července 2013, č. j. 35 Cm 317/2012-144, určil, že je neplatné usnesení náhradní valné hromady společnosti HLINKY, a. s. (dále též jen „společnost“), ze dne 10. srpna 2012, kterým bylo rozhodnuto o nepotvrzení funkce členky představenstva P. D., o zvolení P. N., J. J. a Mgr. A. Č. do funkcí členů představenstva a o zvolení J. R. a Mgr. J. T. do funkcí členů dozorčí rady (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání společnosti potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Společnost se základním kapitálem ve výši 62.000.000,- Kč emitovala hromadnou listinu č. 1 nahrazující 61.900 kusů listinných akcií na majitele o jmenovité hodnotě jedné akcie 1.000,- Kč (dále též jen „hromadná listina č. 1“) a hromadnou listinu č. 2 nahrazující 100 kusů listinných akcií na majitele o jmenovité hodnotě jedné akcie 1.000,- Kč (dále též jen „hromadná listina č. 2“).
2) Dne 23. května 2012 byla v Obchodním věstníku uveřejněna pozvánka představenstva společnosti na řádnou valnou hromadu svolanou na 29. června 2012 v 10:00 hodin do zasedací místnosti v Brně. Z osob vykázavších se řádně akciemi společnosti byl na valné hromadě přítomen pouze P. N., který předložil hromadnou listinu č. 2. Přítomný zástupce tvrzeného druhého akcionáře hromadnou listinu č. 1 nepředložil a prohlásil, že tato byla zřejmě ztracena, neboť Ing. M. J. starší, který měl údajně tuto listinu v depositu, dne 24. dubna 2012 zemřel. Členka představenstva Mgr. A. Č. prohlásila, že valná hromada není usnášeníschopná, a uvedla, že náhradní valná hromada bude představenstvem svolána na 10. srpna 2012 v 10:00 hodin do sídla společnosti.
3) Dne 11. července 2012 byla v Obchodním věstníku uveřejněna pozvánka představenstva společnosti na náhradní valnou hromadu společnosti svolanou na 10. srpna 2012 v 10:00 hodin do zasedací místnosti v Brně, s totožným pořadem jednání. Pozvánka byla podepsána členy představenstva Mgr. A. Č. a Ing. M. M.
4) Dne 1. srpna 2012 bylo v Obchodním věstníku uveřejněno oznámení o tom, že představenstvo společnosti odvolává náhradní valnou hromadu, která se měla konat 10. srpna 2012 v 10:00 hodin v zasedací místnosti v Brně. Toto oznámení bylo téhož dne zveřejněno též v Lidových novinách, objednávku inzerce za společnost podepsali navrhovatel jako předseda dozorčí rady společnosti a P. D. jako členka představenstva společnosti.
5) Dne 10. srpna 2012 v 10:00 hodin se v sídle společnosti konala náhradní valná hromada, které se za akcionáře zúčastnil pouze zástupce P. N., jenž disponoval hromadnou listinou č. 2. Náhradní valná hromada všemi hlasy akcionáře P. N. přijala napadená rozhodnutí.
Podle odvolacího soudu z ustanovení §185 odst. 3 věty prvé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), vyplývá, že za splnění podmínek v zákoně uvedených je představenstvo povinno svolat náhradní valnou hromadu. Z toho pak odvolací soud dovodil, že náhradní valnou hromadu nelze (až na výjimky, které nebyly v daném případě naplněny) odvolat, lze jen přeložit termín jejího konání, bude-li respektována lhůta pro konání náhradní valné hromady stanovená zákonem.
Odvolací soud dále odkázal na ustanovení §56a odst. 1 obch. zák. a uvedl, že v projednávané věci menšinový akcionář za neúčasti většinového akcionáře přijal na náhradní valné hromadě rozhodnutí, kterým (mimo jiné) sám sebe zvolil do funkce člena představenstva. Přitom na valnou hromadu svolanou na 29. června 2012 se dostavil zmocněnec většinového akcionáře, jehož přítomnost na valné hromadě nebyla připuštěna z důvodu nepředložení hromadné listiny č. 1. Z toho lze - podle názoru odvolacího soudu - dovodit, že většinový akcionář měl zájem se jednání náhradní valné hromady zúčastnit, nebyl pasivní, a proto mu v jeho právech byla způsobena újma tím, že bylo zveřejněno odvolání náhradní valné hromady. Tento závěr podle odvolacího soudu platí bez ohledu na to, zda zákon odvolání náhradní valné hromady umožňuje, neboť většinový akcionář mohl oprávněně nabýt dojmu, že náhradní valná hromada se nekoná. Přijala-li za tohoto stavu náhradní valná hromada napadená rozhodnutí, stalo se tak na úkor většinového akcionáře. Z tohoto důvodu odvolací soud považuje přijatá rozhodnutí za neplatná.
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek:
1) zda soud může vyslovit neplatnost usnesení náhradní valné hromady v případě, že se jej domáhá pouze předseda dozorčí rady, který se podílel na „nezákonném“ odvolání náhradní valné hromady, a
2) zda dochází ke zneužití hlasovacího práva menšinového akcionáře, prosadí-li svými hlasy na náhradní valné hromadě přijetí určitých usnesení, ač nezavinil, že se většinový akcionář náhradní valné hromady nezúčastnil.
Tyto otázky podle přesvědčení dovolatelky nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny.
Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady podal nikoli akcionář, který by mohl být napadeným usnesením dotčen, ale předseda dozorčí rady, který se podílel na nezákonném odvolání náhradní valné hromady. Podle dovolatelky je nutné v daném případě aplikovat zásadu, že nikdo nemůže mít prospěch z vlastní nepoctivosti; odvolací soud měl analogicky aplikovat ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obch. zák.
Odvolací soud dále podle názoru dovolatelky nesprávně a v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu vyjádřenou v rozsudku ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2000, pod číslem 126, v rozsudku ze dne 22. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo 1893/2002, uveřejněném pod číslem 91/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudku ze dne 30. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 2576/2000, který je veřejnosti dostupný - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001 - na webových stránkách Nejvyššího soudu, a v usnesení ze dne 3. ledna 2007, sp. zn. 21 Cdo 716/2006, vyložil ustanovení §56a obch. zák. Odvolací soud totiž dovodil zneužití hlasovacího práva menšinovým akcionářem, aniž by současně učinil nezbytný závěr o tom, že menšinový akcionář jednal v rozporu s právem a zároveň měl v úmyslu způsobit újmu většinovému akcionáři. K ničemu takovému ostatně ani nedošlo, neboť důvodem přijetí napadeného usnesení náhradní valné hromady bylo především zamezit paralyzování rozhodování společnosti. Práva většinového akcionáře navíc nebyla a nemohla být ohrožena tím, že se nezúčastnil náhradní valné hromady, neboť po úmrtí Ing. M. J. staršího není znám osud hromadné listiny č. 1. O umoření této listiny je Městským soudem v Brně vedeno řízení pod sp. zn. 60 U 6/2012, kde se za vlastníka listiny prohlašuje nadace Maximus Stiftung, se sídlem ve Vaduzu v knížectví Lichtenštejnsko. Nadaci Maximus Stiftung zastupoval na původně svolané valné hromadě stejný zástupce, který zastupuje navrhovatele v tomto soudním řízení, nadace tudíž musela vědět, že náhradní valnou hromadu, o jejímž konání nepochybně byla svým zástupcem informována, odvolal navrhovatel, který k tomu nebyl oprávněn.
Dovolatelka požaduje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady zamítne.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou naznačené otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, tj. jaký vliv na platnost napadených usnesení náhradní valné hromady (přijatých za shora popsaných okolností) má skutečnost, že se náhradní valná hromada konala, ačkoliv byla „nezákonně“ odvolána.
Dovolání je důvodné.
K námitkám dovolatelky stran nesprávného výkladu ustanovení §56a obch. zák. Nejvyšší soud předesílá, že ačkoli odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení cituje §56a odst. 1 obch. zák., na aplikaci tohoto ustanovení jeho rozhodnutí nezávisí.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že většinový akcionář v důsledku oznámení o odvolání náhradní valné hromady mohl oprávněně nabýt dojmu, že náhradní valná hromada se nekoná, a přijala-li za tohoto stavu náhradní valná hromada napadená rozhodnutí, stalo se tak na úkor většinového akcionáře. Odvolací soud totiž z přítomnosti zmocněnce tvrzeného většinového akcionáře na (řádné) valné hromadě svolané na 29. června 2012 dovodil, že většinový akcionář měl zájem se jednání náhradní valné hromady zúčastnit, a proto mu v jeho právech byla způsobena újma „tím, že bylo zveřejněno odvolání náhradní valné hromady.“ Z obsahu dovolání je pak zřejmé, že právě proti tomuto závěru odvolacího soudu dovolatelka ve skutečnosti brojí.
S odvolacím soudem lze souhlasit potud, že akcionář v důsledku oznámení o odvolání náhradní valné hromady může oprávněně nabýt dojmu, že náhradní valná hromada se nekoná, a to bez ohledu na to, zda zákon odvolání náhradní valné hromady v konkrétním případě neumožňoval či nikoli. Bez dalšího však nelze uzavřít, že usnesení náhradní valné hromady přijatá v nepřítomnosti takového akcionáře jsou (jen z tohoto důvodu) neplatná.
V usnesení ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 2068/2011, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pro aplikaci ustanovení §131 odst. 3 písm. b) obch. zák. nestačí pouze potenciální možnost zásahu do práv třetích osob. Výkladem tohoto ustanovení („by došlo k podstatnému zásahu“, nikoli „mohlo dojít“) lze dovodit, že musí jít o zásah do práv třetích osob, a to o zásah podstatný. Při opačném závěru by se stalo ustanovení §131 obch. zák. obecně nevyužitelným, neboť možnost potenciálního zásahu do práv třetích osob hrozí u významného počtu rozhodnutí valné hromady.
Argumentaci použitou v citovaném rozhodnutí lze obdobně vztáhnout na projednávaný případ s tím, že usnesení náhradní valné hromady přijatá v nepřítomnosti většinového akcionáře, bylo-li před konáním náhradní valné hromady oznámeno její „nezákonné“ odvolání, lze prohlásit za neplatná (není-li k tomu jiný důvod) pouze v případě, že konáním náhradní valné hromady a přijetím usnesení došlo k zásahu do práv nepřítomného akcionáře. Tak by tomu bylo zejména tehdy, dozvěděl-li se většinový akcionář o odvolání náhradní valné hromady a z tohoto důvodu se jí nezúčastnil. Naopak, jestliže většinový akcionář o odvolání náhradní valné hromady nevěděl, nelze bez dalšího uzavřít, že konáním náhradní valné hromady přes její „nezákonné“ odvolání bylo zasaženo do jeho práv. V takovém případě by sice bylo možno mít za to, že při svolání náhradní valné hromady došlo k porušení právních předpisů, avšak toto porušení nemělo závažné právní následky [§131 odst. 3 písm. a) obch. zák.].
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která převzal též odvolací soud, vyplývá, že na (řádné) valné hromadě přítomný zástupce tvrzeného většinového akcionáře hromadnou listinu č. 1 nepředložil a prohlásil, že tato byla zřejmě ztracena, neboť Ing. M. J. starší, který měl údajně tuto listinu v depositu, dne 24. dubna 2012 zemřel. Těmto skutkovým zjištěním však neodpovídá závěr odvolacího soudu, podle něhož většinový akcionář měl zájem se jednání náhradní valné hromady zúčastnit. Zástupce tvrzeného většinového akcionáře totiž na (řádné) valné hromadě v rozporu s §156 odst. 7 větou druhou obch. zák. nepředložil hromadnou listinu č. 1, a tudíž nebyl oprávněn vykonávat práva s touto listinou spojená, mj. účastnit se valné hromady a hlasovat na ní (§180 odst. 1 věta prvá obch. zák.). Zástupce tvrzeného většinového akcionáře tak vůbec nedoložil, že jím zastoupená osoba je většinovým akcionářem.
Na základě skutkového stavu zjištěného v projednávané věci tak nelze spolehlivě uzavřít, že došlo k zásahu do práv většinového akcionáře společnosti. Právní závěr odvolacího soudu, že napadená usnesení náhradní valné hromady je nutné prohlásit za neplatná, neboť jejich přijetím došlo k zásahu do práv nepřítomného akcionáře, je proto (přinejmenším) předčasný.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nesdílí názor dovolatelky o nedostatku aktivní legitimace navrhovatele.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1400/2006, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právo napadnout před soudem usnesení valné hromady akciové společnosti upravené v ustanovení §131 odst. 1 obch. zák. ve spojení s ustanovením §183 odst. 1 obch. zák., příčí-li se usnesení (či způsob jeho přijetí) zákonu, zakladatelským dokumentům anebo stanovám, není pouze prostředkem ochrany individuálních práv a právního postavení určitého navrhovatele, nýbrž především zákonem předvídaným nástrojem obecné ochrany zákonnosti ve vnitřních poměrech společnosti, resp. souladu těchto vnitřních poměrů s autonomní úpravou provedenou v zakladatelských dokumentech či stanovách, a to s ohledem na širší kontext ochrany společnosti, resp. všech osob oprávněných takový návrh podat, jakož i dalších osob, jež mohou být těmito vnitřními poměry dotčeny.
Samotná okolnost, že navrhovatel se podle dovolatelky měl podílet na „nezákonném“ odvolání náhradní valné hromady, jej z hlediska shora citovaných závěrů nemůže bez dalšího zbavit aktivní legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valnou hromadou přijatých. Analogická aplikace ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obch. zák., jíž se dovolatelka domáhá, nepřichází v daném případě v úvahu. Navrhovatel se totiž nedomáhal vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady z důvodu, že náhradní valná hromada byla nezákonně odvolána, nýbrž naopak právě z důvodu, že náhradní valná hromada byla odvolána v souladu se zákonem. Nezákonnost odvolání náhradní valné hromady namítá dovolatelka, nikoli navrhovatel (dovolatelkou namítaná nezákonnost odvolání náhradní valné hromady má podpořit závěr o platnosti usnesení přijatých náhradní valnou hromadou, tj. nemá vést k vyslovení neplatnosti usnesení náhradní valné hromady). Účel ustanovení §131 odst. 3 písm. c) obch. zák. proto není v daném případě zjevně naplněn.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu