ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1933.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1933/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce J. D. , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 28 (227) K 52/99, o stanovení výše podílů na odměně za výkon funkce správce konkursní podstaty, o dovolání JUDr. Václava Nováka , správce konkursní podstaty úpadce, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2013, č. j. 2 Ko 17/2012-528, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10. srpna 2012, č. j. 28 (227) K 52/99-515, určil Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“), v konkursu vedeném na majetek úpadce J. D., že z celkové odměny za výkon funkce správce konkursní podstaty úpadce činí podíl na odměně u bývalého správce konkursní podstaty úpadce Mgr. Č. B. (dále jen „Č. B.“) 25 % a u současného správce konkursní podstaty úpadce JUDr. Václava Nováka (dále jen „V. N.“) 75 %.
K odvolání obou těchto správců Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal V. N. dovolání, namítaje, že odvolací soud nesprávně posoudil dobu výkonu funkce správce konkursní podstaty a tím dospěl i k chybnému určení podílu jeho odměny a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání V. N. proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Skutkový dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. nemá dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici (srov. dikce §241a odst. 3 o. s. ř.), přičemž právní posouzení, jež odvolací soud uplatnil na skutkový stav (skutková zjištění) o činnosti obou správců, odpovídá závěrům, jež Nejvyšší soud k výkladu ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, v (odvolacím soudem citovaném) usnesení ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4135/2011, uveřejněném ve zvláštním čísle I. časopisu Soudní judikatura (Judikatura konkursní a insolvenční), ročník 2012, pod číslem 13 a dostupném též na webových stránkách Nejvyššího soudu. Dovolání je přitom především polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu k délce a rozsahu činnosti obou správců a k tvrzením o pochybeních Č. B.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. června 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu