ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2533.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 2533/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele Ing. J. M. , zastoupeného JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Masařská 323/6, PSČ 746 01, za účasti společnosti APATOR METRA s. r. o. , se sídlem v Šumperku, Havlíčkova 919/24, PSČ 787 64, identifikační číslo osoby 26834073, zastoupené Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem, se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 645/2, PSČ 779 00, o zaplacení 19.624.753,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 69/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2014, č. j. 8 Cmo 1/2014-486, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 16. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 1/2014-497, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2014, č. j. 8 Cmo 1/2014-486, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 16. dubna 2014, č. j. 8 Cmo 1/2014-497, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. června 2013, č. j. 30 Cm 69/2011-423, ve znění usnesení ze dne 7. dubna 2014, č. j. 30 Cm 69/2011-495, uložil společnosti APATOR METRA s. r. o. (dále jen „společnost“) zaplatit navrhovateli 16.539.753,77 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl návrh co do zaplacení 3.085.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zastavil řízení co do zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6.375.246,23 Kč od 16. července 2009 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
K odvolání společnosti (směřujícímu pouze do části výroku I. usnesení soudu prvního stupně) Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně v části výroku I., v níž bylo rozhodnuto o povinnosti společnosti zaplatit navrhovateli 9.905.000 Kč a úrok z prodlení z částky 16.539.753,77 Kč, a ve výrocích IV. a V. a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel z toho, že:
1) Účast navrhovatele ve společnosti představovaná obchodním podílem ve výši 1/3 na základním kapitálu společnosti zanikla ke dni 20. ledna 2009 vydáním exekučního příkazu k postižení obchodního podílu navrhovatele ve společnosti po právní moci usnesení o nařízení exekuce.
2) Uvolněný obchodní podíl navrhovatele přešel na společnost, která ho dne 15. července 2009 převedla na A. H.
3) Společenská smlouva neobsahovala zvláštní ustanovení o způsobu stanovení výše vypořádacího podílu.
4) Společnost sestavila ke dni 20. ledna 2009 mezitímní účetní závěrku, podle níž výše vlastního kapitálu společnosti činila 14.299.000 Kč.
5) Společnost „vyplatila do exekuce“ částku 4.766.246,23 Kč odpovídající výši vypořádacího podílu navrhovatele podle mezitímní účetní závěrky.
6) Hodnota čistého obchodního majetku společnosti ke dni 20. ledna 2009 stanovená na základě posudku znalce ustanoveného soudem činila 63.918.000 Kč.
Odvolací soud, vycházeje ze skutečnosti, že společnost vznikla dne 28. května 2004 a že se společníci ve společenské smlouvě nedohodli na tom, že bude vypořádací podíl zjištěn z čistého obchodního majetku společnosti na základě posudku znalce ustanoveného podle §59 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), zdůraznil nutnost určení hodnoty vypořádacího podílu z vlastního kapitálu společnosti podle účetní závěrky zpracované ke dni zániku navrhovatele ve společnosti v souladu s §61 odst. 2 obch. zák.
K závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 21. března 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2007, pod číslem 118), a ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2285/2008 (veřejnosti přístupném – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), a v usnesení ze dne 27. července 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2012, pod číslem 67), o které se opíral soud prvního stupně, odvolací soud uvedl, že zmíněná rozhodnutí „řeší situaci podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2000“, resp. se týkají společnosti vzniklé „za účinnosti téhož zákona“. Podle odvolacího soudu „pouhé konstatování, že hodnota vlastního kapitálu společnosti je nepřiměřená faktické hodnotě jejího majetku, není důvodem k eliminaci zákonem stanoveného postupu při zjišťování výše vypořádacího podílu (…). Pouze byly-li by zjištěny nepřípustné machinace s podklady, podle nichž byla mezitímní účetní závěrka zpracována, nebo použití vadných účetních postupů při jejím sestavování, mohlo by to vést ke korekci výše hodnoty vlastního kapitálu, nikoliv však k závěru o použití jiného způsobu určení výše vypořádacího podílu navrhovatele“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatel brojí proti postupu odvolacího soudu, který v rozporu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu odmítl aplikovat zásadu poctivosti vypořádání mezi společníky obchodní společnosti a při stanovení výše vypořádacího podílu navrhovatele nepřihlédl k hrubému nepoměru výše vlastního kapitálu společnosti ke skutečné hodnotě jejího čistého obchodního majetku.
Dovolatel požaduje, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo dovolacím soudem zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky určení výše vypořádacího podílu podle §61 odst. 2 obch. zák., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání je důvodné.
Podle §61 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném do 31. prosince 2012, při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle §59 odst. 3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (zejména v rozsudku sp. zn. 29 Odo 513/2005 a v usnesení sp. zn. 29 Cdo 752/2011) opakovaně zdůraznil zásadu poctivosti vypořádání mezi společníky obchodní společnosti. V usnesení ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého poctivost vypořádání mezi společníky obchodní společnosti je obecným kriteriem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má základem pro určení vypořádacího podílu být hodnota vycházející z účetnictví společnosti. Plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je (např. v důsledku způsobu ocenění majetku) v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout.
Uzavřel-li odvolací soud, že vypořádací podíl má být v projednávané věci vypočten pouze z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, maje za to, že případná výše skutečné (tržní) hodnoty čistého obchodního majetku je nepodstatná, je jeho právní posouzení věci v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Jelikož řešení právní otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu