ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2847.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 2847/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce JUDr. Josefa Šťastného, advokáta, se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, PSČ 341 01, jako správce konkursní podstaty úpadce J. H., zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem, se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, PSČ 341 01, proti žalované TITUS CZ s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Chrudimi IV., Tovární 1112, PSČ 537 36, identifikační číslo osoby 25 91 96 52, zastoupené JUDr. Františkem Hanákem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Poličská 149, PSČ 539 01, o popření pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 713/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2013, č. j. 13 Cmo 14/2012-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. listopadu 2011, č. j. 13 Cm 713/2011-48, určil, že žalovaná (TITUS CZ s. r. o.) nemá za úpadcem (J. H.) pohledávku ve výši 850.696,31 Kč, přiznanou vykonatelným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2002, č. j. 33 Cm 86/98-38 (výrok I.) a zamítl (pro nedostatek aktivní věcné legitimace) žalobu o určení, že žalovaná nemá za úpadcem pohledávku z titulu „realizace zástavního práva“ váznoucího na nemovitostech specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) [výrok II.].
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 3. dubna 2013, č. j. 13 Cmo 14/2012-80, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé tak, že žalobě i v této části vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. srpna 2014, č. j. 11 K 33/2007-216, které nabylo právní moci dne 21. října 2014, zrušil konkurs na majetek úpadce z důvodu, že nejsou předpoklady pro konkurs podle ustanovení §44 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“ nebo „zákon o konkursu a vyrovnání“).
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalované, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání se stalo bezpředmětným v důsledku zrušení konkursu pro nedostatek předpokladů pro konkurs (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 917/2008, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 80/2008, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. III. ÚS 956/2010). Po zrušení konkursu z důvodu uvedeného v ustanovení §44 odst. 1 písm. a) ZKV ztrácí spor o popření pravosti a pořadí pohledávky, jenž je sporem vyvolaným konkursem prohlášeným podle zákona o konkursu a vyrovnání smysl, protože jeho výsledkem je právě zjištění, zda a jakým způsobem by měla být pohledávka věřitele přihlášená v konkursu uspokojena (k osudu sporů vyvolaných konkursem prohlášeným podle zákona o konkursu a vyrovnání po zrušení konkursu srov. i výklad podaný ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněném pod číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu