ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3133.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3133/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce TECHINGSTAV, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Vážní 961, PSČ 500 03, identifikační číslo osoby 63220237, o vydání rozvrhového usnesení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 K 22/2000, o dovolání konkursního věřitele F. B. , zastoupeného Mgr. Danielem Maškem, advokátem, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2012, č. j. 1 Ko 94/2009-1646, takto:
I. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2012, č. j. 1 Ko 94/2009-1646, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
II. Dále se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2013, č. j. 34 K 22/2000-1671.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. března 2009, č. j. 34 K 22/2000-1443, uložil Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) správci konkursní podstaty, aby do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí zaplatil z konkursní podstaty úpadce jednotlivým věřitelům k úhradě jejich pohledávek ve výroku specifikované částky, a to věřitelům první třídy 100 % jejich zjištěných pohledávek a věřitelům druhé třídy 40,931790 % jejich zjištěných pohledávek.
Konkursnímu věřiteli F. B. (dále jen „konkursní věřitel“) jako věřiteli první třídy měla být vyplacena na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 192.047,90 Kč částka 112.450,95 Kč, s tím, že v rámci částečného rozvrhu obdržel již dříve 79.596,95 Kč. Jako věřiteli druhé třídy měla být vyplacena konkursnímu věřiteli na úhradu jeho zjištěné pohledávky ve výši 700.900 Kč částka 286.890,90 Kč.
K odvolání konkursního věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání, když první usnesení (ze dne 27. listopadu 2009, č. j. 1 Ko 94/2009-1546), jímž odvolací soud též potvrdil usnesení konkursního soudu, zrušil k dovolání konkursního věřitele Nejvyšší soud (usnesením ze dne 30. srpna 2012, č. j. 29 Cdo 2106/2010-1627) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel z ustanovení §1 odst. 1, §2 odst. 3, §30 odst. 1 a §32 odst. 1 až 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), uváděje, že jedním z podkladů, z nichž soud vychází při vydání rozvrhového usnesení, je konečná zpráva o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále jen „konečná zpráva“), která slouží k úplnému přezkoumání správnosti postupu správce konkursní podstaty při zjišťování a zpeněžování podstaty a při vynakládání prostředků z konkursní podstaty. Tento vztah konečné zprávy a rozvrhového usnesení vyjádřil zákonodárce v §30 odst. 1 ZKV.
Z uvedeného podle odvolacího soudu vyplývá, že rozvrhové usnesení lze vydat až po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy na podkladě návrhu správce konkursní podstaty na rozvrh a upraveného seznamu přihlášek.
Dále odvolací soud poukázal na námitky konkursního věřitele proti konečné zprávě a na usnesení ze dne 14. května 2008, č. j. 34 K 22/2000-1387, jímž konkursní soud schválil konečnou zprávu a které ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 1 Ko 169/2008-1412, nabylo právní moci 1. prosince 2008.
Podle odvolacího soudu vydání rozvrhového usnesení předcházejí ty fáze konkursu, které slouží k přezkoumání správnosti postupu správce při provádění soupisu podstaty, zpeněžování podstaty a vynakládání prostředků z konkursní podstaty (završené přezkoumáním správcem předkládané konečné zprávy o zpeněžení majetku z podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správce, z jejichž obsahu lze zjistit, jaké prostředky jsou v této fázi konkursu k dispozici k uspokojení pohledávek) i k přezkoumání jak konkursních pohledávek, tak pohledávek za podstatou (přehled o přihlášených pohledávkách, o výsledku jejich přezkoumání a míře uspokojení podává zejména upravený seznam přihlášených pohledávek).
Význam postupu podle §29 ZKV nespočívá toliko v tom, že jím konkursní soud přezkoumává výsledek zpeněžení majetku z podstaty a správnost vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty - pokračoval odvolací soud - ale jeho závažnost a důležitost pro další průběh konkursu plyne z toho, že jím je úplně a v zásadě definitivně přezkoumána správnost postupu správce konkursní podstaty při provádění soupisu podstaty, při zpeněžování podstaty a při vynakládání prostředků z konkursní podstaty. Schválená konečná zpráva je jedním z podkladů, z nichž soud vychází při přezkoumání návrhu na rozvrh a při vydání rozvrhového usnesení.
Následná reparace vad usnesení o schválení konečné zprávy, plynoucích z okolností existujících v době přezkoumávání konečné zprávy, jakýmkoliv následným usnesením vydávaným v konkursu (míněno rozvrhové usnesení nebo usnesení o zrušení konkursu), je pak zásadně vyloučena, uvedl odvolací soud.
Co do uspokojení nároků konkursního věřitele (odvolatele) neshledal odvolací soud v rozvrhovém usnesení žádných pochybení, uzavíraje, že má potřebnou oporu v obsahu konkursního spisu. Pro posouzení věci jsou podle odvolacího soudu rozhodné především následující skutečnosti:
1/ Konkursní věřitel přihlásil (dvěma přihláškami z 19. listopadu 2011) do konkursu:
a/ pohledávky první třídy v celkové výši 903.342 Kč, přičemž co do částky 821.206 Kč šlo o pohledávky vykonatelné, ve zbytku (co do částky 82.136 Kč) o pohledávky nevykonatelné,
b/ pohledávku druhé třídy ve výši 9.198 Kč.
2/ Do seznamu přihlášených pohledávek zařadil správce konkursní podstaty jako pohledávky první třídy jen část přihlášených pohledávek (z 903.342 Kč), konkrétně z vykonatelných pohledávek (z 821.206 Kč) šlo o částku 129.504 Kč a z nevykonatelných pohledávek (z 82.136 Kč) šlo o částku 29.689,90 Kč; všechny ostatní pohledávky zařadil správce konkursní podstaty jako pohledávky druhé třídy.
3/ Při přezkumném jednání, jež se konalo „21. listopadu 2001“, byly přihlášené pohledávky konkursního věřitele přezkoumány tak, že:
a/ Z vykonatelných pohledávek přihlášených konkursním věřitelem do první třídy (z 821.206 Kč) uznal správce konkursní podstaty pohledávky ve výši 400.685 Kč a 29.987 Kč a popřel pohledávky ve výši 370.188 Kč a 20.346 Kč.
b/ Z nevykonatelných pohledávek přihlášených konkursním věřitelem do první třídy (z 82.136 Kč) uznal správce konkursní podstaty pohledávky ve výši 26.784 Kč a 2.905,90 Kč a popřel pohledávky ve výši 47.311 Kč a 5.135,10 Kč.
c/ Pohledávku přihlášenou konkursním věřitelem do druhé třídy (9.198 Kč) správce konkursní podstaty uznal.
4/ Rozsudkem ze dne 18. ledna 2006, č. j. 41 Cm 12/2002-44, který nabyl právní moci 12. února 2006, určil konkursní soud (v bodě II. výroku), že konkursní věřitel má pohledávku první třídy ve výši 32.854 Kč.
5/ Rozsudkem ze dne 14. listopadu 2007, č. j. 41 Cm 12/2002-142, který nabyl právní moci 8. prosince 2007, zamítl konkursní soud žalobu správce konkursní podstaty ohledně popření pohledávky ve výši 390.534 Kč a určil, že konkursní věřitel má pohledávku v této výši.
6/ Ohledně jinak určeného (správcem konkursní podstaty) pořadí pohledávek podal konkursní věřitel 20. února 2002 žalobu, kterou se domáhal určení, že jeho pohledávky v celkové výši 903.342 Kč jsou pohledávkami první třídy. Věc byla vedena u konkursního soudu pod sp. zn. 41 Cm 29/2002 a řízení o ní bylo spojeno ke společnému projednání s věcí vedenou u konkursního soudu pod sp. zn. 41 Cm 12/2002.
7/ Z bodu III. výroku shora zmíněného rozsudku konkursního soudu z 18. ledna 2006 pak vyplývá (ve spojení s usneseními odvolacího soudu ze dne 19. října 2006, č. j. 13 Cmo 168/2006-75, a ze dne 28. června 2007, č. j. 13 Cmo 65/2007-89), že požadavek konkursního věřitele, aby jeho pohledávky v celkové výši 903.342 Kč byly určeny jako pohledávky první třídy, byl zamítnut. Platí tedy zatřídění přihlášených pohledávek konkursního věřitele provedené správcem konkursní podstaty v seznamu přihlášených pohledávek.
Na tomto základě dospěl odvolací soud k následujícím závěrům:
1/ Konkursnímu věřiteli byly zjištěny jen nároky uznané správcem konkursní podstaty ve výši 400.685 Kč, 29.987 Kč, 26.784 Kč, 2.905,90 Kč a 9.198 Kč a nároky určené soudem ve výši 32.854 Kč a 390.534 Kč.
2/ Z nároků takto zjištěných v celkové výši 892.947,90 Kč patří do první třídy jen nároky uznané správcem konkursní podstaty ve výši 129.504 Kč a 29.689,90 Kč a nárok určený soudem ve výši 32.854 Kč. Celkem tak ze zjištěných pohledávek konkursního věřitele náleží do první třídy pohledávky ve výši 192.047,90 Kč a do druhé třídy pohledávky ve výši 700.900 Kč.
3/ Rozvrh vychází z návrhu předloženého správcem konkursní podstaty, kde je správně konstatováno, že zjištěné pohledávky konkursního věřitele činí 192.047,90 Kč (pohledávka první třídy) a 700.900 Kč (pohledávka druhé třídy). Obě tyto pohledávky mají být uspokojeny (na základě schválené konečné zprávy) ve stejném režimu, jako typově shodné pohledávky ostatních věřitelů, tedy pohledávka první třídy v rozsahu 100 % a pohledávka druhé třídy v rozsahu 40,931790 %.
Proti usnesení odvolacího soudu podal konkursní věřitel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení následujících otázek:
1/ Znamená popření přihlášené pohledávky (či její části) co do její pravosti nebo výše správcem konkursní podstaty automaticky též popření pořadí přihlášené pohledávky (či její části)?
2/ Musí správce konkursní podstaty eventuelní popření pořadí přihlášené pohledávky (či její části) učinit výslovně?
3/ Je správce konkursní podstaty a konkursní soud v dalším průběhu konkursního řízení vázán pravomocným soudním rozhodnutím v incidenčních sporech?
Dovolatel míní, že jde o otázky, které jsou soudy rozhodovány rozdílně, k čemuž poukazuje na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „stanovisko“), s nímž je napadené rozhodnutí (podle jeho názoru) v rozporu.
Podle dovolatele se odvolací soud (jenž o jeho odvolání rozhodl stejně jako v předchozím rozhodnutí) neřídil závazným právním názorem obsaženým ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012.
Dovolatel shrnuje v dovolání skutkový stav věci, k čemuž následně uzavírá, že:
1/ Výsledné zjištění pohledávek, které přihlásil jako (zčásti vykonatelné) pohledávky první třídy v celkové výši 903.342 Kč a jako pohledávku druhé třídy ve výši 9.198 Kč je v důsledku popěrných úkonů správce konkursní podstaty a pravomocně skončených incidenčních sporů takové, že v konkursu byly zjištěny jeho pohledávky v celkové výši 892.947,90 Kč (což odpovídá částce, k níž dospěl odvolací soud).
2/ Nesprávné je odvolacím soudem provedené zatřídění těchto pohledávek.
3/ Pohledávka první třídy je podle dovolatele zjištěna v celkové výši 582.581,90 Kč, z čehož vykonatelnou část ve výši 520.038 Kč tvoří součet částek 390.534 Kč a 129.504 Kč a nevykonatelnou část ve výši 62.543,90 Kč tvoří součet částek 32.854 Kč a 29.689,90 Kč.
4/ Pohledávka druhé třídy (z částky, kterou přihlásil jako pohledávku první třídy) je podle dovolatele zjištěna v celkové výši 301.168 Kč. Spolu s přihlášenou (a zjištěnou) pohledávkou druhé třídy ve výši 9.198 Kč jde celkem o 310.366 Kč.
5/ Dovolatel a odvolací soud se (tedy) liší v názoru na zatřídění zjištěných pohledávek co do částky 390.534 Kč [kterou správce konkursní podstaty podle dovolatele popřel (co do výsledku incidenčního sporu neúspěšně) jen co do pravosti a výše a o jejímž pořadí soud samostatně nerozhodl].
6/ Soudy ani správce konkursní podstaty se tak neřídily pravomocnými soudními rozhodnutími v incidenčních sporech.
Správce konkursní podstaty úpadce ve vyjádření má dovolání za nepřípustné a nedůvodné. K tomu uvádí, dovolatel pomíjí závěr odvolacího soudu, že rozsudkem ze dne 18. ledna 2006 (bodem III. výroku) zamítl konkursní soud též požadavek dovolatele na určení, že dovolatelova pohledávka ve výši 903.342 Kč je v části přesahující částku 32.854 Kč pohledávkou první třídy.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
I. K přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že dovolání v dané věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Dovolatel přitom spatřuje přípustnost dovolání v odpovědi na ty otázky, které položil již v dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. listopadu 2009.
Nejvyšší soud pak shledává dovolání přípustným pro posouzení vlivu popěrných úkonů správce konkursní podstaty na výsledek incidenčních sporů o pravost výši a pořadí pohledávky; potud jde o otázku dovolacím soudem v konkursních souvislostech beze zbytku nezodpovězenou.
II. K dovolacím důvodům.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
K tomu Nejvyšší soud dále uvádí, že ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého); srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správné, tedy dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Pro tyto účely se též nezabývá námitkami, jež dovolatel ke skutkovému stavu věci, z nějž vyšel odvolací soud, snesl prostřednictvím dovolacích důvodů dle §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §25 odst. 1 ZKV rozhodnutí soudu o pravosti, výši nebo pořadí popřených pohledávek jsou účinná proti všem věřitelům.
Dle ustanovení §30 odst. 1 ZKV po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů správce předloží správce soudu návrh na rozvrh a upravený seznam přihlášek, v němž uvede, kolik by mělo být pro každou pohledávku vyplaceno. Po přezkoumání věcné správnosti návrhu vydá soud rozvrhové usnesení.
Jak Nejvyšší soud uzavřel ve zrušujícím usnesení ze dne 30. srpna 2012, konkursní věřitel, jemuž se podle výsledků incidenčního sporu má dostat na úhradu jeho pohledávky v rozvrhu jiné částky, než která je uvedena v rozvrhovém usnesení, je oprávněn žádat odvolací soud v rámci odvolání proti rozvrhovému usnesení o věcný přezkum správnosti rozvrhu i z pohledu výsledků incidenčních sporů. Podstata věcného přezkumu správnosti rozvrhového usnesení vůči konkursním věřitelům tkví právě v posouzení, zda podle pravidel určených zákonem o konkursu a vyrovnání (srov. §32 ZKV) bude mezi konkursní věřitele rozvržen dosažený výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty způsobem, jenž bude odpovídat jejich zjištěným pohledávkám (v návaznosti na výsledky přezkumného jednání a incidenčních sporů vyvolaných popěrnými úkony).
Co do interpretace výsledků incidenčního sporu vedeného u konkursního soudu původně pod sp. zn. 41 Cm 29/2002 a 41 Cm 12/2002 a následně ukončeného (po spojení věcí) rozsudkem konkursního soudu ze dne 18. ledna 2006 a ze dne 14. listopadu 2007 dovolatel míní, že správce konkursní podstaty nepopřel co do částky 390.534 Kč pořadí pohledávky, přičemž o pořadí pohledávky bylo (dle dovolatelovy žaloby) rozhodováno jen u částky 301.168 Kč (kde konkursní soud žalobu zamítl). Tím, že konkursní soud zamítl žalobu, kterou se správce konkursní podstaty domáhal určení, že dovolatel nemá co do částky 390.534 Kč (vykonatelnou) pohledávku vůči úpadci, byla přihlášená (vykonatelná) pohledávka dovolatele i v tomto rozsahu zjištěna jako pohledávka první třídy.
Námitka, podle které konkursní soud rozhodoval jen o pořadí pohledávky co do částky 301.168 Kč, ovšem vychází z jiných skutkových závěrů, než jsou ty, které k této otázce přijal odvolací soud na základě soudních rozhodnutí vydaných ve věci vedené u konkursního soudu pod sp. zn. 41 Cm 12/2002. Konkrétně šlo (podle napadeného rozhodnutí) o:
1/ Rozsudek ze dne 18. ledna 2006, podle kterého:
a/ se zamítá žaloba, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce) domáhá popření části vykonatelné pohledávky žalovaného (dovolatele) ve výši 390.534 Kč v první třídě konkursních věřitelů úpadce (bod I. výroku);
b/ se určuje, že nevykonatelná pohledávka žalovaného (dovolatele) uplatněná v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce je po právu ve výši 32.854 Kč v první třídě konkursních věřitelů (bod II. výroku);
c/ se ve zbývající části zamítá žaloba, kterou se žalovaný (dovolatel) domáhá určení pohledávky (bod III. výroku);
d/ žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).
2/ Usnesení odvolacího soudu ze dne 19. října 2006, jímž se zrušuje rozsudek konkursního soudu ze dne 18. ledna 2006 v bodu I. výroku a v „bodu II.“ výroku o nákladech řízení a věc se potud vrací konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
3/ Rozsudek ze dne 14. listopadu 2007, podle kterého se zamítá žaloba, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce) domáhá určení, že žalovaný (dovolatel) nemá za úpadcem pohledávku ve výši 390.534 Kč (bod I. výroku) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
4/ Usnesení odvolacího soudu ze dne 28. června 2007, podle kterého:
a/ se potvrzuje usnesení konkursního soudu ze dne 31. března 2006, č. j. 41 Cm 12/2002-59 [jímž konkursní soud zamítl návrh žalovaného (dovolatele) na doplnění rozsudku ze dne 18. ledna 2006], (bod I. výroku);
b/ se opravuje výrok usnesení odvolacího soudu z 19. října 2006 ohledně označení rušeného výroku o nákladech řízení (na správné „bod IV.“ výroku).
Skutkový závěr odvolacího soudu, podle kterého z bodu III. výroku rozsudku konkursního soudu z 18. ledna 2006 vyplývá (ve spojení s usneseními odvolacího soudu ze dne 19. října 2006 a ze dne 28. června 2006), že požadavek konkursního věřitele, aby jeho pohledávky v celkové výši 903.342 Kč byly určeny jako pohledávky první třídy, byl zamítnut, dovoláním nemůže být zpochybněn (dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. nemá dovolatel k dispozici).
Jen pro úplnost budiž řečeno, že otázku, o čem konkursní soud rozhodl pod bodem III. výroku rozsudku ze dne 18. ledna 2006, podrobně rozebírá usnesení odvolacího soudu z 28. června 2007 (šlo o podstatu rozhodnutí o návrhu dovolatele na doplnění rozsudku konkursního soudu z 18. ledna 2006).
Na tomto základě lze shrnout (s přihlédnutím k výsledku incidenčního sporu), že v řízení o správnosti rozvrhového usnesení již ve skutkové rovině nelze vést žádnou polemiku se závěrem, že konkursní soud pravomocně zamítl žalobu, kterou se dovolatel domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 903.342 Kč je po právu se zařazením do první třídy.
Dovolání tak v tomto ohledu není opodstatněné.
Předmětný závěr však otázku pořadí této části dovolatelovy pohledávky sám o sobě neřeší (a odvolací soud se mýlí, usuzuje-li jinak).
Judikatura Nejvyššího soudu je ve vztahu k popěrnému režimu v konkursních souvislostech ustálena v následujících závěrech:
1/ O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka tu nikdy nebyla (tedy že přihlášená pohledávka ve skutečnosti nikdy nevznikla), nebo že již zanikla (např. splněním, započtením, prekluzí) anebo že se zcela promlčela [stanovisko, bod XXXI., str. 201 (377)].
2/ Výše pohledávky je popřena tehdy, tvrdí-li se, že tu pohledávka sice je, avšak úpadce dluží méně, než kolik bylo v přihlášce uvedeno (tvrzení, že úpadce nedluží nic, představuje popření pravosti pohledávky) [stanovisko, bod XXXI., str. 201 (377)].
3/ Pořadí pohledávky popírá ten, kdo tvrdí, že pohledávka nemá při rozvrhu přednostní pořadí uváděné přihlašovatelem, popřípadě že má jiné (méně výhodnější) než přihlašovatelem uváděné přednostní pořadí. V rámci popírání pořadí lze popřít také přihlašovatelem uplatněné právo na oddělené uspokojení pohledávky [stanovisko, bod XXXI., str. 201 (377)].
4/ Ten, kdo popírá výši pohledávky nebo její pořadí (včetně práva na oddělené uspokojení), musí současně tvrdit, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky, popřípadě v jakém pořadí má být pohledávka při rozvrhu uspokojena [stanovisko, bod XXXI., str. 201 (377), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněný pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 76/2002“)]. Jinak popření pohledávky nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky (R 76/2002).
5/ Popření co do výše nebo pořadí, popřípadě co do odděleného uspokojení, lze uplatnit též jen eventuálně; správce podstaty (konkursní věřitel) může např. popřít pravost pohledávky a pro případ, že toto popření nebude shledáno důvodným, popřít též výši pohledávky, přihlašovatelem uplatněné pořadí nebo právo na oddělené uspokojení [stanovisko, bod XXXI., str. 201 (377), R 76/2002].
6/ Byla-li popřena pravost nebo výše vykonatelné pohledávky, podává žalobu ten, kdo ji popřel (správce konkursní podstaty nebo popírající konkursní věřitel), proti přihlašovateli [stanovisko, bod XXXI., str. 202 (378)].
7/ Byla-li popřena pohledávka, která není vykonatelná, podává žalobu přihlašovatel (konkursní věřitel, který ji přihlásil); na straně žalované je věcně legitimován správce konkursní podstaty a konkursní věřitelé, kteří pohledávku popřeli [stanovisko, bod XXXI., str. 202 (378)].
8/ Bylo-li popřeno pořadí pohledávky nebo právo na oddělené uspokojení, podává žalobu vždy přihlašovatel. To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na základě kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na oddělené uspokojení titulem nejsou řešeny (pokryty), a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob u nevykonatelných pohledávek [stanovisko, bod XXXI., str. 202 (378)].
9/ Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši nebo pořadí (R 76/2002).
10/ Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu (R 76/2002).
11/ V seznamu přihlášených pohledávek (jak o něm hovoří §20 odst. 5 ZKV), coby podkladu pro přezkumné jednání, má být pohledávka označena pořadím, jaké jí v přihlášce přisuzuje přihlašovatel. To, že pohledávka má podle jeho názoru jiné pořadí, dá správce konkursní podstaty najevo tím, že přihlášené pořadí popře způsobem vyloženým v R 76/2002. Jiný postup je nesprávný již proto, že seznam přihlášených pohledávek slouží rovněž jako podklad pro případné popěrné úkony konkursních věřitelů. Neuvede-li správce konkursní podstaty v seznamu přihlášených pohledávek pořadí, jaké pohledávce v přihlášce přisuzuje přihlašovatel, zbavuje tím ostatní konkursní věřitele možnosti účinně realizovat jejich popěrné právo co do pořadí pohledávky ve vztahu k přihlašovateli pohledávky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 2114/2008, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2012, pod číslem 24).
Tyto judikatorní závěry se promítají do poměrů dané věci následovně:
1/ Zjištění, že konkursní soud pravomocně zamítl (rozsudkem z 18. ledna 2006) určovací žalobu i v části, kterou se dovolatel domáhal určení, že jeho (zčásti vykonatelná) pohledávka ve výši 903.342 Kč náleží do první třídy, může vyvolat následek předjímaný odvolacím soudem (že v incidenčním sporu bylo závazně rozhodnuto o pořadí této pohledávky) jen za předpokladu, že správce konkursní podstaty úpadce (vůči němuž směřovala incidenční žaloba dovolatele) pohledávku v tomto rozsahu co do pořadí také popřel. Jinak (obecněji) řečeno, zjištění, že soud pravomocně zamítl žalobu, kterou se konkursní věřitel domáhal vůči správci konkursní podstaty určení, že jeho pohledávka je pohledávkou první třídy, vede k závěru, že v incidenčním sporu bylo závazně rozhodnuto o pořadí této pohledávky, jen za předpokladu, že správce konkursní podstaty úpadce pohledávku co do pořadí také popřel.
2/ Výsledek incidenčního sporu o pořadí pohledávky, iniciovaného jejím přihlašovatelem, by totiž musel být stejný (zamítnutí incidenční žaloby), kdyby konkursní soud zjistil, že přihlašovatel pohledávky se domáhá určení pořadí pohledávky, ačkoliv pohledávka byla při přezkumném jednání zjištěna v pořadí, ve kterém ji do konkursu přihlásil, nebo kdyby konkursní soud zjistil, že pohledávka sice byla popřena co do pravosti nebo výše, leč její pořadí určené přihláškou nepopřel při přezkumném jednání správce konkursní podstaty ani žádný z konkursních věřitelů.
3/ Řečené ostatně plyne i z toho, jak odvolací soud nakládal (pro účely rozvrhu) s dalšími částmi dovolatelovy pohledávky, konkrétně s vykonatelnou částí pohledávky ve výši 129.504 Kč a s nevykonatelnou částí pohledávky ve výši 29.689,90 Kč (v tomto rozsahu správce konkursní podstaty pohledávky při přezkumném jednání uznal jako pohledávky první třídy). Kdyby mělo platit (jako že neplatí), že každé zamítnutí žaloby o určení (přednostního) pořadí pohledávky, podané přihlašovatelem pohledávky, vymezuje závazně (pro účely rozvrhu) pořadí pohledávky (bez ohledu na předchozí výsledky přezkumu), pak by ze skutečnosti, že konkursní soud pravomocně zamítl (rozsudkem z 18. ledna 2006) určovací žalobu dovolatele i v části, kterou se domáhal určení, že jeho (zčásti vykonatelná) pohledávka ve výši 903.342 Kč náleží do první třídy, plynulo, že dovolatelovy pohledávky ve výši 129.504 Kč a 29.689,90 Kč též nemohly být uspokojeny (v rámci rozvrhu) v první třídě.
4/ Odvolací soud vyšel pro účely právního posouzení věci ve skutkové rovině pouze ze zjištění, že z vykonatelných pohledávek dovolatele správce konkursní podstaty úpadce při přezkumném jednání „popřel“ pohledávky ve výši 370.188 Kč a 20.346 Kč, aniž ovšem specifikoval, zda šlo o popření pravosti, výše nebo pořadí (případně, zda šlo o popření eventuálním procesním úkonem a jakých „eventualit“ se popěrný úkon v takovém případě týkal).
5/ Přirozeným návodem pro posouzení rozsahu popěrného úkonu správce konkursní podstaty by v daném ohledu měl být rozsudek konkursního soudu z 18. ledna 2006; ten je ovšem jako zdroj požadované informace bezcenný, jelikož k rozsahu popření (v tom, zda správce konkursní podstaty popřel pravost, výši nebo pořadí pohledávky) mlčí. Důvody, pro které konkursní soud zamítl určovací žalobu dovolatele i v části, kterou se domáhal určení, že jeho (zčásti vykonatelná) pohledávka ve výši 903.342 Kč náleží do první třídy, jsou co do skutečností rozhodných pro právní posouzení věci v otázce pořadí vykonatelné části pohledávky též právně bezcenné [v rozsahu týkajícím se vykonatelné části pohledávky se tak stalo pro údajný nedostatek aktivní věcné legitimace dovolatele, ačkoli ve sporu o pořadí pohledávky nemá to, zda jde o pohledávku vykonatelnou, pro aktivní věcnou legitimaci k podání incidenční žaloby žádný význam; srov. opět stanovisko, bod XXXI., str. 202 (378)].
6/ Logickým důsledkem řečeného je, že odvolací soud musí přijmout závěr o rozsahu popěrného úkonu správce konkursní podstaty [o tom, zda správce konkursní podstaty popřel co do částky 390.534 Kč (370.188 Kč z vykonatelné pohledávky a 20.346 Kč z nevykonatelné pohledávky) též pořadí pohledávky] na základě řádného zjištění výsledků přezkumného jednání k této otázce [takové zjištění napadené rozhodnutí postrádá (vzhledem k nesprávnému právnímu názoru odvolacího soudu o „automatických“ účincích rozsudku konkursního soudu z 18. ledna 2006 co do zamítnutí dovolatelovy určovací žaloby)].
Právní posouzení věci odvolacím soudem je v dotčených ohledech neúplné a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Zabývat se samostatně existencí dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., pokládal Nejvyšší soud v dané situaci za zbytečné.
Jelikož usnesením ze dne 21. května 2013, č. j. 34 K 22/2000-1671, zrušil konkursní soud konkurs vedený na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení, zrušil Nejvyšší soud (jako závislé ve smyslu §242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) i toto rozhodnutí, neboť v situaci, kdy rozvrhové usnesení není v právní moci (v důsledku zrušení je potvrzujícího usnesení odvolacího soudu) nemůže samostatně obstát.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný.
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že konkursní spis neobsahuje údaj o přezkumném jednání, jež by se konalo „21. listopadu 2001“ (jak uvádělo napadené usnesení). Datum „21. listopadu 2001“ je jako údaj o datu přihlášení dovolatelovy pohledávky ve výši 903.342 Kč obsaženo v přezkumném listu o této pohledávce (č. l. 596) a přezkumné jednání proběhlo (podle protokolu o něm na č. l. 674 a 675) 19. prosince 2001. Při zjištění rozsahu popěrného úkonu správce konkursní podstaty úpadce ve vztahu k dovolatelově pohledávce odvolací soud v novém rozhodnutí uvede, ze které části protokolu o přezkumném jednání, případně ve spojení se kterými dalšími listinami, tato jeho zjištění plynou.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. září 2015
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu