ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3191.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 3191/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně K O K A M, společnost s ručením omezeným , se sídlem v Kocbeřích 194, PSČ 544 64, identifikační číslo osoby 46 50 64 46, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) KH - KOKAM s. r. o. v likvidaci , se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Krkonošská 498, PSČ 544 01, identifikační číslo osoby 60 28 14 81 a 2) K. H. , o zaplacení částky 2.040.382,75 Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 374/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2014, č. j. 6 Cmo 128/2014-85, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2014, č. j. 6 Cmo 128/2014-85 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. ledna 2014, č. j. 39 Cm 374/2013-75, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. června 2014, č. j. 6 Cmo 128/2014-85, k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení ze dne 22. ledna 2014, č. j. 39 Cm 374/2013-75, jímž Krajský soud v Hradci Králové nepřiznal žalobkyni osvobození od „soudního poplatku“.
Odvolací soud – cituje ustanovení §138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – dospěl k závěru, podle něhož žalobkyně neprokázala, že by jí „v důsledku majetkových poměrů bylo znemožněno uplatnit její právo. Žalobkyně je právnickou osobou, která disponuje hmotným, nehmotným majetkem i finančními prostředky a aktivně podniká. Skutečnost, že podnikání žalobkyně je momentálně ztrátové, nesvědčí o tom, že žalobkyně není schopna soudní poplatek zaplatit“.
Plně se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož skutečnost, že žalobkyně je ve ztrátě, nemůže být sama o sobě důvodem pro osvobození od poplatku, když „se jedná o podnikatelské riziko, které podstupuje každý podnikatel a důsledky neúspěšného podnikání nelze přenášet formou úlev od poplatkové povinnosti na stát“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., namítajíc, že spočívá na řešení otázek procesního práva (výkladu ustanovení §138 o. s. ř.), které odporuje v dovolání konkretizované judikatuře Nejvyššího a Ústavního soudu.
V této souvislosti dovolatelka zdůrazňuje, že sice vlastní movitý a nemovitý majetek, nicméně tento potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti, pročež po ní nelze spravedlivě požadovat, aby si jeho zpeněžením zajistila přístup k soudu. Úvahy soudů nižších stupňů ohledně podnikatelského rizika přitom shledává „diskriminačními a nemajícími oporu v zákoně“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když právní posouzení věci odvolacím soudem, jde-li o výklad ustanovení §138 o. s. ř., vskutku odporuje níže uvedené judikatuře Nejvyššího soudu.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož:
„Obecně platí, že osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. v literatuře shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953)“.
Dále je judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jednotná v závěrech, podle nichž:
1) Určujícím kritériem, na základě kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/12 a ze dne 2. října 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08).
2) Zájem státu na vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku nemůže dosáhnout intenzity zájmu účastníka řízení na přístup k soudu; to je ostatně zřejmé i ze samotného poslání právní úpravy individuálního osvobození od soudních poplatků (srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 22. srpna 2013, sp. zn. I. ÚS 731/2013).
3) Objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) se nesmí stát pro účastníka řízení překážkou přístupu k soudu. V této souvislosti je nutno vycházet z objektivní nemožnosti účastníka řízení splnit předpokládanou poplatkovou povinnost v řízení, kdy je reálně vyloučena možnost i případné dispozice s majetkem účastníka za účelem jeho zpeněžení pro úhradu předpokládaného soudního poplatku (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013, včetně tam obsažených odkazů na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. května 2004, sp. zn. 5 Ads 11/2004 a ze dne 24. srpna 2010, sp. zn. 1 As 23/2009).
Jelikož z usnesení odvolacího soudu (vyjma částky představující „úhrn čistého obratu v roce 2012“ ve výši 11.788.294,- Kč) není zřejmý žádný konkrétní údaj ohledně právně významných skutečností pro posouzení žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a právní posouzení věci odvolacím soudem nerespektuje shora citovanou judikaturu, Nejvyšší soud toto usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu