ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.343.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 343/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Janem Kostkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 874/36, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) Alternative4you s. r. o., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 714/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24 66 08 68 a 2) Mgr. A. K., oběma zastoupeným JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 438/2010, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2013, č. j. 5 Cmo 340/2013-112, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 20. ledna 2011, č. j. 13 Cm 438/2010-12, uložil žalovaným, aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně částku 320.100,- Kč s 6% úrokem od 8. prosince 2010 do zaplacení, odměnu 1.067,- Kč a náklady řízení.
Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní námitky.
Podáním ze dne 8. srpna 2011 (č. l. 31-32) žalovaní navrhli, aby soud řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přerušil, a to do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 429/2011 s tím, že v označené věci byl dne 30. června 2011 vyhlášen rozsudek, jímž byl směnečný platební rozkaz zrušen, když „bylo prokázáno, že postup žalobce při nabývání směnky byl vědomě na škodu franchizanta, tudíž franchizantu svědčí právo uplatňovat kauzální námitky“.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. srpna 2013, č. j. 13 Cm 438/2010-99, řízení přerušil do skončení dovolacího řízení ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 30 Cm 429/2010.
Přitom uzavřel, že ve zmíněném řízení i v dané věci je pro rozhodnutí o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu zásadní posouzení, zda žalobce (J. B.) nabyl od remitenta (PERSONALNI.CZ s. r. o. – dále jen „společnost“) směnky vědomě ke škodě dlužníků (a těm přísluší kauzální námitky).
Za stavu, kdy Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce (J. B.) rozsudkem ze dne 30. března 2012, č. j. 12 Cm 316/2011-209, změnil rozsudek ze dne 30. června 2011, č. j. 30 Cm 429/2010-83, kterým soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz, tak, že jej ponechal v platnosti, a proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní (BEAREX UNITED s. r. o., Ing. M. S. a Ing. G. S.) dovolání a kdy „jsou skutková zjištění a právní závěry“ (týkající se vztahů remitenta a „následných majitelů“ směnek) ve věci sp. zn. 30 Cm 429/2010 „plně aplikovatelné i v tomto sporu“, soud prvního stupně měl za splněné podmínky pro přerušení řízení vyžadované ustanovením §109 odstavec 2 písm. c) o. s. ř.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. září 2013, č. j. 5 Cmo 340/2013-112, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – „konstatoval“, že klíčovou otázkou v dané věci je, zda žalobce jednal při nabývání směnky ke škodě dlužníků. Přitom měl ze stejnopisu dovolání žalovaných ve věci sp. zn. 30 Cm 429/2009 za zřejmé, že v obou věcech byla remitentem společnost a směnky byly indosovány na žalobce.
Na tomto základě odvolací soud zdůraznil, že jakkoli „problém nabývání směnky“ v obou věcech skutkově souvisí a je značně pravděpodobné, že okolnosti nabývání obou směnek byly obdobné, „dosti záleží na tom, jaká tvrzení a jaké důkazy byly v jednotlivých řízeních předestřeny, a co v jednotlivých řízeních vyjde najevo. Nelze tedy uzavřít, že rozhodnutí dovolacího soudu bude mít důsledky pro toto řízení. Za těchto okolností nemůže být prodloužení řízení v podobě jeho přerušení vyváženo očekávatelnými přínosy pro toto řízení“.
K možnému výsledku dovolacího řízení ve věci sp. zn. 30 Cm 429/2009 dále akcentoval, že dovolací soud může dovolání odmítnout nebo zamítnout, popřípadě rozhodnutí odvolacího soudu zrušit (změna rozhodnutí odvolacího soudu nepřichází v úvahu). Žádné z možných rozhodnutí dovolacího soudu však nezbaví soud prvního stupně povinnosti provést v tomto řízení všechny relevantní a řádně uplatněné důkazy.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 o. s. ř. a majíce za to, že Nejvyšší soud doposud v daných souvislostech neřešil otázku výkladu ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
Podle dovolatelů je zcela nehospodárné, aby nalézací soud v řízení pokračoval s rizikem, že se daný postup může ukázat nesprávným; v poměrech dané věci by právě hospodárnost řízení měla mít přednost před požadavkem rychlosti řízení. V této souvislosti poukazují i na rozdílnou rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze, konkrétně na usnesení ze dne 17. září 2013, č. j. 9 Cmo 331/2013-70.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání žalovaných je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. a to v řešení otázky dovolateli nastolené, týkající se výkladu ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., v daných souvislostech doposud Nejvyšším soudem beze zbytku nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že judikatura je ustálena na závěru, podle něhož smyslem označeného ustanovení je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013).
Akcent na hospodárnost řízení ve spojení s důvodem přerušení řízení dle §109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. klade i literatura (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 752).
V poměrech dané věci – jak správně vystihl odvolací soud – je z hlediska splnění výše uvedených předpokladů podstatné, že pro závěr o tom, zda žalobce při nabývání směnky jednal ke škodě žalovaných, jsou významná především skutková zjištění, která soudy v dotčených řízeních učinily (učiní) a jež jsou (budou) výsledkem hodnocení důkazů postupem určeným ustanovením §132 o. s. ř. O tom, že nelze vyloučit případné disproporce co do výsledků dokazování v obou věcech, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud.
Přiléhavou shledává Nejvyšší soud i úvahu odvolacího soudu o možném „přínosu“ výsledku dovolacího řízení ve věci sp. zn. 30 Cm 429/2010 pro projednávanou věc. V případě, že by dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl, byl by zde nadále pravomocný rozsudek, jímž odvolací soud ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti; kasační rozhodnutí by pak nechávalo otázku, pro jejíž řešení soud prvního stupně řízení přerušil, otevřenou. Změnu rozhodnutí odvolacího soudu přitom občanský soudní řád (ve znění účinném do 31. prosince 2012 pro označenou věc rozhodném) nepřipouštěl (srov. ustanovení §243b o. s. ř.)
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, je správné, Nejvyšší soud dovolání žalovaných podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že dovolací řízení vedené ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Cm 429/2010 již bylo ukončeno, když Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2633/2012, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. března 2012, č. j. 12 Cmo 316/2011-209, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. května 2015
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu