ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4446.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 4446/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Pohledávky & Poradenství s. r. o., se sídlem v Brně, Cejl 40/107, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28 34 09 81, zastoupené JUDr. Ivo Panákem, advokátem, se sídlem v Brně – Veveří, Kounicova 284/39, PSČ 602 00, proti žalovanému M. M. , zastoupenému Mgr. Vladanem Valou, advokátem, se sídlem v Brně – Žabovřeskách, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 309/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. června 2013, č. j. 7 Cmo 400/2012-222, ve znění usnesení ze dne 16. října 2013, č. j. 7 Cmo 400/2012-242, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.294,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. května 2012, č. j. 22 Cm 309/2010-174, zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 28. prosince 2010, č. j. 22 Cm 309/2010-16 (kterým původně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz 1.000.000,- Kč s 6% úrokem od 4. listopadu 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333,- Kč a náklady řízení) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o nákladech námitkového řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – poté, co zopakoval dokazování výslechem žalovaného, jednatele žalobkyně R. Č. a svědků M. M., MUDr. M. M. a MUDr. Y. M. – odkazuje na ustanovení čl. I. §17 a §20 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož se žalovaný včas uplatněnými námitkami povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem ubránil, když v řízení prokázal, že pohledávka ze směnky, jejíhož zaplacení se žalobkyně v dané věci domáhala, zanikla poskytnutím nepeněžitého plnění, jež žalovaný remitentovi (v souladu s ústně uzavřenou dohodou) předal.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatelka (posuzováno podle obsahu podaného dovolání) zpochybňuje správnost rozhodnutí odvolacího soudu pouze prostřednictvím argumentů, jimiž polemizuje s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů a s výsledkem tohoto hodnocení, projevivším se ve skutkovém závěru, podle kterého v řízení bylo prokázáno, že mezi remitentem a žalovaným byla uzavřena ústní dohoda, jejímž obsahem bylo ujednání, podle kterého žalovaný namísto zaplacení směnečného peníze poskytne remitentovi jiné (nepeněžité) plnění (což také následně učinil). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. přitom nelze úspěšně napadnout „žádným“ dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že na nesprávnost hodnocení důkazů bylo možné (podle úpravy dovolacího řízení účinné do 31. prosince 2012) usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím „skutkového“ dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Takový dovolací důvod však již dovolatelka (s účinností od 1. ledna 2013) k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Žádné jiné otázky hmotného nebo procesního práva, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., pak dovolatelka Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 2. prosince 2013), která podle ustanovení §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty 1.003.333,- Kč) částku 12.340,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 2.654,40 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 15.294,40 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. března 2015
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu