ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.4675.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 4675/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Daniela Korčáka , jako správce konkursní podstaty úpadce NEVA-NEKUT&MÜLLER spol. s r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 42408415, zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. 64/34, PSČ 370 01, proti žalovaným 1) Ing. V. H., CSc. , zastoupenému JUDr. Karlem Šetkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1321/1, PSČ 370 01, a 2) P. N. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Slaninou, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 837, PSČ 377 01, o zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 875/2008, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2013, č. j. 7 Cmo 429/2012-373, ve znění usnesení ze dne 14. července 2014, č. j. 7 Cmo 429/2012-395, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.100 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. května 2012, č. j. 13 Cm 875/2008-331, uložil prvnímu žalovanému zaplatit do konkurzní podstaty úpadce NEVA-NEKUT&MÜLLER spol. s r. o. v likvidaci částku 350.000 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu ve vztahu k druhému žalovanému (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku (výroky III. až V.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce a prvního žalovaného potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve výrocích I., II. a V., změnil jej co do výše náhrady nákladů řízení ve výrocích III. a IV. (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatel vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání (obsahově v souladu s §237 o. s. ř., byť nesprávně odkazuje na znění občanského soudního řádu účinné do 31. prosince 2012) tak, že dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda soudy mohly „vycházet z důkazů provedených v trestním řízení a z výsledků trestního řízení, a to vzhledem k tomu, že“ dovolatel „byl účasten amnestie“, maje za to, že jde o otázku dosud Nejvyšším soudem neřešenou a uváděje, že soud prvního stupně (jehož rozhodnutí odvolací soud potvrdil) vycházel „ve všech svých závěrech pouze z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 7 T 68/2009-369 ze dne 25. srpna 2011 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 3 To 791/2011-436 ze dne 23. ledna 2012“.
Závěr, podle něhož je-li pachatel účasten amnestie vyhlášené rozhodnutím prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. ledna 2013 (uveřejněném pod č. 1/2013 Sb.) a je-li mu v důsledku toho prominut trest uložený pravomocným rozhodnutím, hledí se na něj sice, jako by nebyl odsouzen, nicméně i přes fikci neodsouzení stále platí, že pachatel trestný čin, pro který byl původně odsouzen, spáchal, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2014, sp. zn. 8 Tdo 1301/2013, uveřejněný pod číslem 6/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a přístupný také na webových stránkách Nejvyššího soudu). Opačný názor dovolatele, podle něhož se na něj musí hledět, jako by skutek, pro který byl odsouzen, nespáchal (a to i pro účely řízení o náhradu škody způsobené tímto skutkem), vyznívá absurdně a je ve zjevném rozporu i s rozhodnutím prezidenta o amnestii.
Ostatně tvrzení dovolatele, podle kterého soudy vycházely pouze „z důkazů provedených v trestním řízení a z výsledků trestního řízení“, odporuje napadenému rozhodnutí (i obsahu spisu), z něhož je zjevné, že soudy nevycházely pouze z rozhodnutí vydaných v trestním řízení vedeném proti dovolateli, ale naopak provedly v souladu s §120 a násl. o. s. ř. dokazování řadou listin a znaleckými posudky.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 11. března 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu