ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.5403.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 5403/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Pankrác, a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Budějovická 64/5, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 60193077, za účasti společnosti 1) CAIN LEISURE LTD. , se sídlem v Londýně, Stopher House 15, Webber Street, SE1 0RE, Spojené království, registrační číslo 5586328, a 2) Středisko Služeb Kuponové Privatizace , se sídlem v Praze 1, Rybná 14, identifikační číslo osoby 26668751, o určení vlastníků hromadných listin, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 81/2008, o dovolání Střediska Služeb Kuponové Privatizace proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2012, č. j. 7 Cmo 334/2011-282, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. února 2011, č. j. 74 Cm 81/2008-241, ve znění usnesení ze dne 27. dubna 2011, č. j. 74 Cm 81/2008-263, ustanovil podle §29 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) účastníku č. 1) [společnosti CAIN LEISURE LTD.] opatrovníka JUDr. Vlastimila Trojana, advokáta (výrok I.) a rozhodl, že bude v řízení pokračovat s tímto opatrovníkem (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze odmítl odvolání Střediska Služeb Kuponové Privatizace podle ustanovení §218 písm. b) o. s. ř. jako podané neoprávněnou osobou.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo Středisko Služeb Kuponové Privatizace dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním – jakožto mimořádným opravným prostředkem – napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání dovolatele, však usnesením ve věci samé není. Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Závěr, podle něhož proti výroku usnesení, jímž odvolací soud odmítá odvolání (lhostejno, z jakých příčin), není dovolání přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu, ostatně Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v usnesení ze dne 3. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2002, pod číslem 196.
Jelikož proti napadenému rozhodnutí není dovolání přípustné, Nejvyšší soud se již nezabýval tím, že není splněna podmínka podle §241 odst. 1 o. s. ř. (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu