Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.01.2015, sp. zn. 29 ICdo 87/2014 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:29.ICDO.87.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:29.ICDO.87.2014.1
MSPH 91 INS 4684/2011 59 ICm 2210/2012 sp. zn. 29 ICdo 87/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka ČEPRO, a. s. , se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Dělnická 213/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 60193531, zastoupeného JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 91 INS 4684/2011, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2012, č. j. MSPH 91 INS 4684/2011, 1 VSPH 654/2012-A-153, podané insolvenčním navrhovatelem JUDr. V. B. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 ICm 2210/2012, o návrhu insolvenčního navrhovatele na delegaci věci jinému odvolacímu soudu z důvodu vhodnosti, takto: Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 59 ICm 2210/2012, 4 Co 191/2014 (MSPH 91 INS 4684/2011), se nepřikazuje Vrchnímu soudu v Olomouci. Odůvodnění: Usnesením ze dne 2. dubna 2012, č. j. MSPH 91 INS 4684/2011-A-97, zamítl Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) insolvenční návrh, jímž se věřitel JUDr. V. B. domáhal zjištění úpadku dlužníka ČEPRO, a. s. (bod I. výroku), rozhodl o nákladech insolvenčního řízení (bod II. výroku) a vrátil insolvenčnímu navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení (bod III. výroku). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. června 2012, č. j. MSPH 91 INS 4684/2011, 1 VSPH 654/2012-A-153, rozhodl o odvolání insolvenčního navrhovatele tak, že potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok), odmítl odvolání D. P. (dále jen „D. P.“) [druhý výrok] a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok). Usnesením ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 10/2013 Nejvyšší soud odmítl dovolání insolvenčního navrhovatele a D. P. proti usnesení odvolacího soudu z 5. června 2012 (první výrok) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (druhý a třetí výrok). Usnesením ze dne 4. srpna 2014, č. j. 59 ICm 2210/2012-185, rozhodl Městský soud v Praze o žalobě pro zmatečnost podané insolvenčním navrhovatelem proti usnesení insolvenčního soudu z 2. dubna 2012 a proti usnesení odvolacího soudu z 5. června 2012 tak, že obě usnesení zrušil (bod I. výroku) a uložil dlužníku zaplatit soudní poplatek z žaloby pro zmatečnost (bod II. výroku). Dlužník podal proti usnesení insolvenčního soudu ze 4. srpna 2014 odvolání (č. l. 198-207) a v průběhu odvolacího řízení (po předložení věci odvolacímu soudu, u kterého je vedena pod sp. zn. 59 ICm 2210/2012, 4 Co 191/2014 (MSPH 91 INS 4684/2011), insolvenční navrhovatel podáním z 20. října 2014 (č. l. 228-231) navrhl, aby věc byla delegována jinému odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Olomouci) z důvodu vhodnosti. Jako důvod pro delegaci věci označil v podání účelovou manipulaci se spisem. Dlužník ve vyjádření z 3. listopadu 2014 (č. l. 238-241) s návrhem na delegaci věci nesouhlasil. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) a Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána [§12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“)], dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému odvolacímu soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V daném případě obsah spisu nezakládá žádné důvody pro delegaci věci jinému odvolacímu soudu, když i s přihlédnutím k vysvětlení, jehož se insolvenčnímu navrhovateli dostalo přípisem místopředsedkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Ivany Mlejnkové z 23. října 2014 (č. l. 251-252), lze jeho tvrzení o účelové manipulaci se spisem odmítnout jako nepodloženou spekulaci. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu navrhovateli a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. ledna 2015 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/15/2015
Senátní značka:29 ICdo 87/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.ICDO.87.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Delegace
Dotčené předpisy:§12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:01/19/2015
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13