ECLI:CZ:NS:2015:29.ND.184.2015.1
sp. zn. 29 Nd 184/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyň a) ENTRACON FORSHAGA AB , se sídlem Framgårdsvägen 16, 66731 Forshaga, Švédsko, identifikační číslo osoby 556654-0976, a b) ENTRACON s. r. o. , se sídlem v Šumperku, Uničovská 3276/50D, PSČ 787 01, identifikační číslo osoby 26823187, obou zastoupených JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, proti žalovanému Ing. RNDr. V. N., CSc. , se sídlem v Dubicku, Rybník 305, PSČ 789 72, identifikační číslo osoby 10646574, zastoupenému JUDr. Jiřím Bezuchou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, PSČ 779 00, o porušování práv k ochranné známce a ochraně proti nekalé soutěži a o zaplacení 7.202.036 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 206/2009, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek a Mgr. Jiří Čurda nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Cmo 322/2014.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 2014, č. j. 19 Cm 206/2009-599, uložil žalovanému zaplatit společnosti ENTRACON s. r. o., identifikační číslo osoby 26823187, částku 7.202.036 Kč.
Před zahájením jednání před odvolacím soudem dne 21. dubna 2015 uplatnil žalovaný námitku podjatosti předsedy senátu 3 Cmo JUDr. Jiřího Macka a člena tohoto senátu Mgr. Jiřího Čurdy. Žalovaný uvedl, že „ze soupisu věcí k jednání, vyvěšeného na chodbě, zjistil, že oba jmenovaní zasedli v senátě při dopoledním jednání tohoto odvolacího senátu s JUDr. Romanem Horáčkem, Ph.D., jenž byl předsedou senátu, který tuto věc rozhodoval v prvním stupni“, a „vzhledem k tomu, že v obsahu odvolání nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně v daném řízení, má za to, že v zájmu zachování jeho práva na spravedlivý proces by neměl věc rozhodovat senát, v němž se rozhodování účastní JUDr. Roman Horáček, Ph.D.“.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde. Postup soudce v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech nemůže být důvodem k vyloučení soudce, neboť k přezkumu a nápravě postupu soudce a jeho rozhodovací činnosti mohou sloužit pouze opravné prostředky (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 37).
Oba jmenovaní soudci ve vyjádření k námitce podjatosti (§15b odst. 1 o. s. ř.) shodně uvedli, že nemají žádný poměr k předmětné věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, k JUDr. Romanu Horáčkovi, Ph.D. nemají jiný než kolegiální vztah, a není jim známa ani jiná skutečnost, která by zakládala důvodnost námitky podjatosti.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku uvedených soudců Vrchního soudu v Praze. Tito soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska §14 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné odvolací věci.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí dané věci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu