ECLI:CZ:NS:2015:29.ND.231.2015.1
sp. zn. 29 Nd 231/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobkyně VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, proti žalované Kaufland Česká republika v. o. s. , se sídlem v Praze 6, Bělohorská 2428/203, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25110161, o zaplacení částky 2.194 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 70/2015, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 70/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči uložil žalované platebním rozkazem ze dne 20. března 2015, č. j. 13 C 70/2015-11, zaplatit žalobkyni částku 2.194 Kč s příslušenstvím.
Žalovaná proti platebnímu rozkazu podala odpor datovaný dne 21. dubna 2015, a následně, ve vyjádření zaslaném soudu prvního stupně dne 6. května 2015 podala návrh na delegaci k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 z důvodu „úspornosti nákladů vynaložených účastníky“, když oba účastníci sídlí v Praze.
Žalobkyně vyslovila nesouhlas s přikázáním věci jinému soudu mimo jiné s tím, že bydliště zraněné – případné svědkyně - se nachází právě v Třebíči.
Okresní soud v Třebíči poté věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o jejím přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 6 z důvodu vhodnosti.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Úspora nákladů účastníků soudního řízení sama o sobě (není-li doplněna dalšími okolnostmi) nepředstavuje důvod pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se projednávaná věc jinému soudu nepřikazuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu