ECLI:CZ:NS:2015:29.ND.24.2015.1
sp. zn. 29 Nd 24/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyň a) V. Š. a b) Z. Š. , obě zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Voráčovská 937/14, PSČ 147 00, proti žalovaným 1) České republice – Českému báňskému úřadu , se sídlem v Praze 1, Kozí 4, identifikační číslo osoby 00025844, a 2) OKD, a. s. , se sídlem v Karviné, Stonavská 2179, PSČ 735 06, identifikační číslo osoby 26863154, zastoupené JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, o zaplacení 25.000.000 Kč a 50.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 37/2014, o návrhu druhé žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 37/2014, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 7. března 2014 domáhají zaplacení částky 25.000.000 Kč (po první žalované) a 50.000.000 Kč (po druhé žalované) z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (§31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) a zásahem do osobnostních práv způsobeným tragickým úmrtím manžela první žalobkyně a otce druhé žalobkyně (§11 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).
Druhá žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla věc delegovat z důvodu vhodnosti, majíc za to, že přenesení místní příslušnosti do obvodu Krajského soudu v Ostravě bude mít za následek „hospodárnější, rychlejší i po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci“, neboť místo úmrtí a šetření smrti manžela a otce žalobkyň, stejně jako bydliště navrhovaných svědků, obou žalobkyň a druhé žalované se nachází v obvodu Krajského soudu v Ostravě.
První žalovaná sdělila, že preferuje projednání sporu před Obvodním soudem pro Prahu 1.
Žalobkyně s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 1, u nějž je věc vedena, a Okresnímu soudu v Ostravě (případně jinému vhodnému obecnému soudu v územní působnosti Krajského soudu v Ostravě), jemuž má být věc podle návrhu druhé žalované přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), důvod k přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Skutečnost, že žalobkyněmi navržení a dosud nevyslechnutí svědci trvale žijí v obvodu působnosti Krajského soudu v Ostravě, nemůže sama o sobě přikázání věci soudu v jeho působnosti odůvodnit, neboť nic nebrání tomu, aby svědci byli v projednávané věci vyslechnuti, a to případně prostřednictvím dožádaného soudu (§39, §122 odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud též přihlédl k negativnímu stanovisku obou žalobkyň i první žalované, a návrhu na delegaci vhodnou nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu