ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.19.2014.1
MSPH 96 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 19/2014-B-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka I. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, PSČ 110 00, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS XY, o způsobu řešení dlužníkova úpadku, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2013, č. j. MSPH 96 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. září 2013, č. j. MSPH 96 INS XY, 1 VSPH XY, k odvolání dlužníka potvrdil usnesení ze dne 18. dubna 2013, č. j. MSPH 96 INS XY, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs.
Odvolací soud – vycházeje ustanovení §395 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněného pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2012“) – dospěl shodně s insolvenčním soudem k závěru, podle něhož „dlužník v roce 2010 jednal nekale a ke škodě některých svých věřitelů, když se zbavoval svého majetku, ač měl povědomost o svém závazku vůči Československé obchodní bance, a. s. na základě ručitelského prohlášení“; podáním návrhu na povolení oddlužení tak sledoval nepoctivý záměr.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v R 14/2012, jakož i v důvodech usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010 a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2013, uveřejněných pod čísly 112/2012, 86/2013 a 46/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom úvahu odvolacího soudu, podle níž dlužník návrhem na řešení svého úpadku oddlužením sledoval nepoctivý záměr, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřenou ani na základě argumentů dlužníka obsažených v dovolání.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) je dáno tím, že dovoláním napadeného rozhodnutí bylo vydáno před 1. lednem 2014.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů), jakož i státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2015
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu