ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.104.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 104/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích − pobočka v Táboře ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 14 To 88/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 46/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 věta druhá trestního řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích − pobočka v Táboře ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 14 To 88/2014, rovněž se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 13 T 46/2013 , byl obviněný J. S. uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 trestního zákoníku, a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §337 odst. 1 trestního zákoníku za užití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému M. B., trvale bytem H., J., S., nyní bytem Č.B., K., škodu ve výši 16 000 Kč.
O odvolání obviněného J. S. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 14 To 88/2014 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 29. 5. 2014 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným ve prospěch obviněného J. S., v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c) a d) trestního řádu. V dovolání uvedl, že veřejné zasedání ze dne 29. 5. 2014, ve kterém bylo rozhodnuto o odvolání obviněného, bylo konáno s odkazem na §202 odst. 2 trestního řádu a §238 trestního řádu v nepřítomnosti obviněného a bez účasti obhájce, kterého obviněný v tomto řízení ani neměl. Ze zprávy Věznice P. ze dne 18. 6. 2014 bylo zjištěno, že obviněný nastoupil v této věznici trest odnětí svobody v jiné trestní věci dne 20. 5. 2014, a tedy v době konání veřejného zasedání o odvolání se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Podle §263 odst. 3 trestního řádu ve spojení s §202 odst. 4 trestního řádu a §36 odst. 1 písm. a) trestního řádu měl mít proto při neveřejném zasedání obviněný obhájce. Postupem odvolacího soudu došlo podle nejvyššího státního zástupce k porušení práva obviněného na obhajobu a tím i k naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu nejvyšší státní zástupce uvedl, že odvolací soud konal veřejné zasedání o odvolání bez přítomnosti obviněného, aniž by obviněný ve smyslu §263 odst. 4 trestního řádu prohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Tím byl podle nejvyššího státního zástupce naplněn i tento důvod dovolání.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 14 To 88/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněnému . Obviněný ve svém vyjádření uvedl, že odvolacímu soudu navrhoval, aby byli vyslechnuti další svědci. Poukázal rovněž na to, že nebyl žádnou policejní hlídkou kontrolován ani vyšetřován v souvislosti s řízením osobního automobilu tov. zn. Škoda Felicia. Předmětný automobil měl pouze v zástavě, a to na základě půjčky 12 000 Kč, kterou poskytl panu B. Pan B. nahlásil uvedený případ na policii asi po měsíci a k věci vypovídal nepravdivě. Obviněný se domnívá, že byl odsouzen za něco, co nespáchal.
Proto požádal, aby celá věc byla znovu projednána a byli vyslechnuti jím navrhovaní svědci. Projednání věci by chtěl být přítomen.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu je dán v případech, kdy se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Z konkrétní argumentace nejvyššího státního zástupce obsažené v dovolání je patrné, že s odkazem na deklarované dovolací důvody uplatnil dovolatel své námitky relevantně.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Pokud jde o přítomnost obviněného ve veřejném zasedání, může k naplnění dovolacího důvodu dojít především porušením §263 odst. 4 trestního řádu, podle kterého v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. K porušení práva na obhajobu [a k naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu] dojde zejména v případech porušení §36 trestního řádu. Podle §36 odst. 1 písm. a) trestního řádu musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2 trestního řádu).
V projednávané věci Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že v řízení o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně se konalo dne 29. 5. 2014 v 9:30 hodin veřejné zasedání. Z protokolu o veřejném zasedání se podává, že obviněný se k jednání nedostavil, přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že podle §202 odst. 2 a §238 trestního řádu bude veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného (č. l . 179). Z potvrzení o výkonu trestu odnětí svobody (č. l . 195) jakož i lustrace osoby obviněného (č. l . 197) je zřejmé, že obviněný byl v době konání veřejného zasedání ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., a to ve věci vedené Okresním soudem v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 6/2013, k jehož výkonu nastoupil dne 20. 5. 2014. V trestním spisu současně není založeno výslovné prohlášení obviněného, že se účasti při veřejném zasedání dne 29. 5. 2014 vzdává.
Dále bylo zjištěno, že obviněný neměl v době konání veřejného zasedání o jeho odvolání obhájce, obhájcem ostatně nebyl zastoupen po celou dobu trestního stíhání. K ustanovení obhájce obviněnému došlo až opatřením Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 8. 2014 z důvodu podle §36a odst. 2 písm. a) trestního řádu.
Nejvyšší soud tedy zjistil, že veřejné zasedání, jehož předmětem bylo rozhodnutí o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud konal bez přítomnosti obviněného, ačkoliv obviněný byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody a současně výslovně neprohlásil, že se účasti při něm vzdává. Bylo povinností odvolacího soudu zjistit si podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Svým postupem odvolací soud zkrátil obviněného na právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), čímž porušil nejen §263 odst. 4 trestního řádu, ale rovněž založil pochybení naplňující dovolací důvod vyjádřený v §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu.
Současně Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud porušil ustanovení o nutné obhajobě podle §36 odst. 1 písm. a) trestního řádu tím, že vedl řízení (konal veřejné zasedání) o odvolání obviněného, který se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci, aniž by byl obviněný obhájcem zastoupen a aniž by odvolací soud zastoupení obviněného obhájcem zajistil. Tím pochybil i ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 věta druhá trestního řádu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích − pobočka v Táboře ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 14 To 88/2014, a rovněž všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu dále Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích − pobočka v Táboře bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 trestního řádu).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 11. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký