ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1054.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 1054/2015-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o dovolání, které podal obviněný P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 113/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 255/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. 2 T 255/2014 , byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním podrobně popsaným pod body 18) až 26) výroku rozsudku, kdy jednání pod bodem 18) se dopustil společně s obviněnými J. F., M. K., a J. N., jednání popsaném pod body 19) až 24) se dopustil společně s J. F. a J. N., a jednání popsaném pod body 25) a 26) se dopustil společně s J. N.
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 16 (šestnáct) měsíců, jehož výkon byl v souladu s ustanovením §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.
Dále bylo rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. F., M. K., J. N. a S. N.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. 2 T 255/2014, podal obviněný odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 113/2015 , a to tak, že podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako opožděně podané.
Odvolací soud uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému i jeho obhájci doručen dne 18. 2. 2015 a osmidenní lhůta pro podání odvolání končila dne 26. 2. 2015. Odvolání však bylo dáno k poštovní přepravě až dne 27. 2. 2015, tj. opožděně. K odvolání podanému emailem na podatelnu Okresního soudu v Pardubicích dne 26. 2. 2015 nelze podle odvolacího soudu přihlížet, neboť nebylo opatřeno elektronickým podpisem a nesplňovalo tudíž náležitosti §59 odst. 1 tr. ř. Navíc ani nebylo v zákonné osmidenní lhůtě pro odvolání doplněno tak, aby je bylo možno považovat za podání ve smyslu §59 odst. 1 tr. ř.
II.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 113/2015, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 513-514), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že odvolací soud pochybil, když zamítl jeho odvolání bez meritorního projednání.
Obviněný uvedl, že argumentaci odvolacího soudu, který vyhodnotil jím podané odvolání jako opožděné, považuje za projev formalismu a odepření spravedlnosti. Cituje ustanovení §59 odst. 1 tr. ř. a označuje toto ustanovení za archaické a nepružné, když připouští mj. učinit podání dálnopisem nebo telegrafem. Uvádí dále, že v daném případě bylo dovolání podáno prostřednictvím elektronické komunikace. Konstatuje, že u elektronického podání bylo právní praxí a judikaturou Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu připuštěno, že podání s účinky řádného a včasného odeslání lze učinit i prostřednictvím datové schránky, a to i bez připojení elektronického podpisu. Datová schránka přitom vůbec není trestním řádem výslovně připuštěna jako prostředek komunikace pro učinění podání. Tento závěr považuje obviněný za logický, neboť pokud bylo podání učiněno osobou, pro kterou byla datová schránka zřízena, nastává přímo ze zákona fikce písemného a podepsaného úkonu a není nutné připojovat ještě zaručený elektronický podpis. Podatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 8 Tdo 517/2014 a sp. zn. 4 Tdo 47/2014 nebo na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 89/2011. Dovozuje, že principiálně stejná situace nastala v jeho případě, kdy elektronické podání opravného prostředku bylo učiněno z emailové adresy advokáta, která je řádně registrována na stránkách České advokátní komory, je obsažena na všech předchozích podáních advokáta v této věci učiněných a je možno zcela jednoznačně identifikovat osobu, pro kterou byla tato emailová schránka zřízena. Dovozuje, že i po technické stránce fungují datová a emailová schránka na stejném principu, když obě úložiště jsou stejně chráněna proti zneužití neoprávněnou osobou. Obviněný tedy nevidí žádný ospravedlnitelný důvod k tomu, aby z hlediska způsobů učinění podání měl být činěn rozdíl mezi podáním učiněným datovou schránkou a řádně registrovanou emailovou adresou. Poukazuje na skutečnost, že odvolání bylo druhý den doplněno zasláním stejnopisu poštovní přepravou, a poukazuje na skutečnost, že jiné procesní kodexy (občanský soudní řád, správní řád) umožňují učinit podání elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu za následného písemného doplnění. Dovozuje, že takováto možnost musí být akceptována i v rovině trestněprávní. Dále dovozuje, že v jeho věci byla dána jiná situace nežli ve věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 4 Tz 36/2013. O svém názoru je obviněný přesvědčen i s vědomím závěrů usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 5 Tdo 1059/2006, které podle obviněného nelze na daný případ aplikovat pro jeho překonání následným vývojem právní doktríny ve vztahu k elektronické komunikaci vyplývající ze zavedení datových schránek v roce 2009. Nadto šlo ve věci sp. zn. 5 Tdo 1059/2006 o případ skutkově odlišný. Odvolací soud podle obviněného napadeným rozhodnutím demonstroval svoji nevoli se opravným prostředkem zabývat a projevil naprosto formalistický náhled na věc. Takovýto postup označuje podatel za nepřípustný a v této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 281/2004. Soudní praxe nemůže podle dovolatele bezdůvodně upřednostňovat podání skrze datovou schránku oproti podání skrze nezaměnitelnou a řádně registrovanou emailovou adresu.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 113/2015, zrušil a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 17. 6. 2015, sp. zn. 1 NZO 585/2015.
Poté co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že námitky obviněného obsahově odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., nicméně je shledává nedůvodnými. Konstatoval, že judikatura Nejvyššího soudu vskutku připouští (např. dovolatelem citované rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 Tdo 517/2014), že zákonná forma podání ve smyslu §59 odst. 1, věta druhá tr. ř. je dodržena i v případě, je-li podání učiněno prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou podle §8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 300/2008 Sb.“), a soud má podle identifikátoru elektronického podání možnost tyto skutečnosti ověřit; při takové formě podání se již podle §18 odst. 2 tohoto zákona nevyžaduje elektronický podpis. Dovolatel ovšem pomíjí další argumentaci, na základě které Nejvyšší soud k tomuto závěru dospěl. Nejvyšší soud konstatoval, že možnost učinit podání prostřednictvím datové schránky není sice výslovně upravena v §59 odst. 1 tr. ř., takovou možnost však lze dovodit z ustanovení §62 odst. 1 věta první tr. ř., kde je tato forma doručování výslovně zmíněna. Především pak Nejvyšší soud poukázal na právní úpravu zákona č. 300/2008 Sb. a konstatoval, že tento zákon upravuje datové schránky jako novou samostatnou formu doručování, odlišnou od způsobu doručování upraveného v zákoně č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“), který v §2 písm. a) vymezil elektronický podpis jako metodu k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Závěr, že podání učiněné prostřednictvím datové schránky je nutno klást na roveň elektronickému podání opatřenému zaručeným elektronickým podpisem, se tedy opírá o právní úpravu doručování datovými schránkami obsaženou v mimotrestní právní úpravě; tato forma komunikace je ostatně – byť v jiné souvislosti nežli s podáním obviněného – výslovně zmíněna i v trestním řádu (§62 odst. 1). V případě učinění podání prostřednictvím podatelem uváděné emailové schránky, resp. emailové adresy registrované na stránkách České advokátní komory, však jakákoli takováto právní úprava chybí. Není proto podle názoru státního zástupce důvod posuzovat náležitosti takového podání jinak nežli jako u jakéhokoli jiného v elektronické podobě učiněného podání. Na takovou formu komunikace je nutno v celém rozsahu vztáhnout závěry dovolatelem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tz 36/2013, podle kterých je elektronický podpis conditio sine qua non elektronického podání a v případě, že odvolání neobsahuje elektronický podpis, nelze učinit závěr, že se jedná o opravný prostředek podaný oprávněnou osobou. Ustanovení §59 odst. 1, 2 tr. ř. přitom žádnou výjimku pro podání učiněné advokátem neobsahuje.
K výkladům dovolatele o formalistickém přístupu odvolacího soudu, resp. jeho nevoli se věcí zabývat, státní zástupce podotýká, že bylo věcí obhájce dovolatele postarat se o to, aby odvolání bylo podáno včas. Pokud pak podatel poukazuje na archaičnost ustanovení §59 odst. 1 tr. ř. a s ohledem na z technického hlediska srovnatelný stupeň ochrany před zneužitím odmítá rozlišování mezi podáním učiněným prostřednictvím datové schránky a prostřednictvím registrované elektronické adresy, pak tyto námitky směřují spíše proti platné právní úpravě nežli proti postupu odvolacího soudu v předmětné trestní věci.
S ohledem na výše uvedené závěry státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 113/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným P. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je možno uplatnit pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného bylo odvolacím soudem obviněným podané odvolání vyhodnoceno jako podané opožděně, kterážto námitka deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě odpovídá.
Z obsahu spisu se podává, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 18. 2. 2015. Téhož dne byl rozsudek doručen i jeho obhájci Mgr. Janu Špitzovi (doručenky na č. l. 485). Lhůta pro podání odvolání činila 8 dní a poslední den lhůty připadal na 26. 2. 2015. Odvolání obviněného bylo následně předáno k poštovní dopravě dne 27. 2. 2015 (obálka založena na č. l. 492a), tj. den po uplynutí lhůty pro podání odvolání.
Obviněný však namítá, že odvolání jím, respektive jeho advokátem, bylo řádně podáno prostřednictvím emailu, tedy elektronicky již dne 26. 2. 2015. Předmětné podání je založeno na č. l. 490 spisu a jedná se o výpis z emailové komunikace zaslané z emailové adresy spitz@advokaticaslav.cz dne 26. 2. 2015 v 15.58 hod. Advokát obviněného v rámci tohoto podání uvedl, že tímto zasílá odvolání do rozsudku s tím, že „toto podání bude řádně doplněno písemnou podobou v zákonné lhůtě“. Obviněný časové údaje o běhu odvolací lhůty a datech učinění jednotlivých podání obsažené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nijak nezpochybňuje.
Podle ustanovení §59 odst. 1 tr. ř. podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů , telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem .
Podle §59 odst. 2 tr. ř. ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k podání .
Předmětné podání obviněného založené na č. l. 490 spisu není podepsáno elektronicky podle zvláštního předpisu, tedy dle zákona o elektronickém podpisu.
Obviněný v této souvislosti namítá, že doručování prostředky elektronické komunikace, resp. emailové zprávy bez zaručeného elektronického podpisu by mělo být postaveno na roveň doručování prostřednictvím datové schránky, zejména, jedná-li se jako v projednávané věci o emailovou adresu advokáta, řádně registrovanou na stránkách České advokátní komory.
Judikatura Nejvyšší soudu připouští, že zákonná forma podání ve smyslu §59 odst. 1, věta druhá, tr. ř. je dodržena i v případě, je-li podání učiněno do datové schránky příslušného soudu osobou oprávněnou podle §8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a soud měl podle identifikátoru elektronického podání možnost tyto skutečnosti ověřit. Při takové formě podání se již podle §18 odst. 2 tohoto zákona nevyžaduje elektronický podpis, jak tomu musí být v případě jiného elektronického podání na základě zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 517/2014, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2015). Uvedené usnesení Nejvyššího soudu řešilo nový způsob doručování prostřednictvím datových schránek, které není výslovně zmíněno v ustanovení §59 odst. 1 tr. ř., kdy lze však takovouto možnost dovodit z ustanovení §62 odst. 1 věta první tr. ř., v němž pro doručování v úkonech trestního řízení stanoví, že nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Tato forma doručování plyne z výše zmiňovaného zákona č. 300/2008 Sb. Z ustanovení §18 odst. 2 tohoto zákona pak vyplývá, že úkon učiněný osobou uvedenou v §8 odst. 1 až 4 tohoto zákona nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky, má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný , ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. Je tedy zřejmé, že zákon č. 300/2008 Sb. upravuje jako novou formu doručování datové schránky. Doručování prostřednictvím datových schránek je tedy další samostatný způsob doručování, odlišný od způsobu, který je upraven v zákoně o elektronickém podpisu.
Dle §2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu se elektronickým podpisem rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě .
Použití zaručeného elektronického podpisu nebo elektronické značky zaručuje, že dojde-li k porušení obsahu datové zprávy od okamžiku, kdy byla podepsána nebo označena, toto porušení bude možno zjistit (§4 zákona o elektronickém podpisu). Pro podání v trestním řízení z tohoto hlediska nepostačuje, že je označeno elektronickým podpisem, ale vzhledem k §11 zákona o elektronickém podpisu by mělo jít o uznávaný elektronický podpis.
Bylo-li určité podání učiněno sice v elektronické podobě, ale bez splnění uvedených podmínek, tj. podáno bez zaručeného elektronického podpisu, jako je tomu v projednávané věci, nejsou s ním spojeny žádné účinky řádného podání, tj. ani případné zachování lhůty k podání opravného prostředku. Pokud pak trestní řád vyžaduje, aby podání, v projednávané věci se jednalo o řádný opravný prostředek, bylo učiněno v určité lhůtě, pak uvedený nedostatek elektronického podání lze napravit jen v této lhůtě (srov. R 58/2007). Tímto se právní úprava doručování v trestním řízení odlišuje od právní úpravy dle občanského soudního řádu, který připouští podání zaslané v elektronické podobě bez ověřeného elektronického podpisu do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění (§42 odst. 2 občanského soudního řádu). Trestní řízení však s takovouto možností nepočítá. Nad rámec uvedeného je možno uvést, že ačkoli bylo podání zasláno z emailové adresy, která je na stránkách České advokátní komory uvedena jako kontaktní emailová adresa právního zástupce obviněného, právní úprava ustanovení §59 odst. 1, 2 tr. ř. žádnou výjimku ve vztahu k advokátům neuvádí a ani z ustálené soudní judikatury nelze takovouto výjimku dovodit. Skutečnost, že elektronicky podané odvolání bylo následně potvrzeno písemným podáním daným k poštovní přepravě až po uplynutí odvolací lhůty, tj. dne 27. 2. 2015, je z hlediska přípustných způsobů učinění podání dle §59 odst. 1, 2 tr. ř. a z hlediska počítání lhůt podle §60 tr. ř. bez významu. Odvolání obviněného tedy bylo podáno opožděně, byť se tak stalo jen o jediný den.
Ve vztahu k námitkám vztahujícím se k namítanému formalistickému přístupu odvolacího soudu je možno uvést, že postup právního zástupce obviněného byl jednoduše nesprávný, resp. v rozporu s pravidly pro doručování v trestním řízení, kdy odvolací soud toliko postupoval dle ustanovení zákona. Námitky stran archaického znění předmětných ustanovení trestního řádu jsou pak námitkami, které v obecné rovině směřují proti platné právní úpravě, které se odvolací soud držel, nikoli přímo proti postupu odvolacího soudu. Jako takové však stojí mimo rozsah dovolacího řízení.
Nejvyšší soud neshledal námitky obviněného právně relevantními, kdy obviněným podané dovolání není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. H. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu