ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1272.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 1272/2015 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. října 2015 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným V. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2015, č. j. 4 To 270/2015-122, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 29/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 4. 2014, č. j. 11 T 29/2014-91, byl obviněný V. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „v přesně nezjištěné době od 15. 11. 2013 do 16. 11. 2013 odcizil v domě poškozené P. Š. na adrese P., okr. J. H., z její volně odložené peněženky platební kartu na jméno poškozené k jejímu účtu u Poštovní spořitelny, a. s., kterou se následně neúspěšně pokusil použít při platbě v prodejně potravin Jednota ve S. a dále pomocí této platební karty bez vědomí poškozené P. Š. vybral v odpoledních hodinách dne 15. 11. 2013 postupně dvěma výběry prostřednictvím bankomatu České spořitelny v ulici P. v J. H. z účtu poškozené celkem 3.000 Kč, a následně při použití této platební karty dne 16. 11. 2013 k zjištění zůstatku na účtu byla karta platebním terminálem České spořitelny v obci S. zadržena, přičemž tímto svým jednáním způsobil poškozené P. Š., škodu v celkové výši 3.000 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 9. 2012, sp. zn. 11 T 99/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 4 To 117/2013, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2013, byl uznán vinným mj. zločinem loupeže dle §173 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, tedy do 23. 5. 2018, za současného vyslovení dohledu“. Za to byl obviněný podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost zaplatit poškozené P. Š., bytem S. – P., na náhradě škody částku 3.000 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 6. 2015, č. j. 4 To 270/2015-122, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 25. 6. 2015 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný V. P. následně dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že mu nebylo v souladu s trestním řádem doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání odvolacího soudu. Nedozvěděl se tak o datu jeho konání a nemohl se jej zúčastnit. Poukázal na to, že předmětné vyrozumění se soudu druhého stupně vrátilo jako nedoručené s poznámkou „adresát neznámý“. Z toho dovozuje, že nemohlo dojít ani k řádnému uložení zásilky, resp. vyrozumění o jejím uložení na poště, ani k jejímu vhození do schránky, přestože jí disponoval. O tom svědčí doručování dalších písemností v rozhodném období, včetně napadeného usnesení a výzvy k nástupu do výkonu trestu. Pokud odvolací soud přesto konal veřejné zasedání v nepřítomnosti dovolatele, porušil tím podle jeho přesvědčení jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, včetně práva na obhajobu.
S ohledem na výše uvedené důvody dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 6. 2015, č. j. 4 To 270/2015-122 a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V rámci podaného mimořádného opravného prostředku požádal, aby do doby rozhodnutí o dovolání byl odložen výkon napadeného rozhodnutí. Vyjádřil rovněž souhlas s tím, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
Opis dovolání obviněného soud prvního stupně zaslal za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 17. 8. 2015. Přípisem zaslaným dovolacímu soudu dne 17. 9. 2015 pověřený státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého oprávnění se k podanému dovolání věcně vyjádřit. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání.
Obviněný V. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., na který odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento dovolací důvod tedy předpokládá, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajištění jeho reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Poněkud odlišně jsou poté trestním řádem stanoveny požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (§196 a násl. tr. ř.), které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, a podmínky, za kterých lze jednat ve veřejném zasedání (§232 a násl. tr. ř.).
Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mj. ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle nějž lze v nepřítomnosti obviněného, který je omezen na svobodě, protože je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. Konečně, s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku deklaroval naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. argumentací založenou na tom, že mu bylo odepřeno právo zúčastnit se veřejného zasedání odvolacího soudu, neboť mu řádně (resp. vůbec) nebylo doručeno vyrozumění o jeho konání. Soud druhého stupně tedy podle jeho názoru postupoval nesprávně, pokud o jeho řádném opravném prostředku rozhodl v jeho nepřítomnosti s poukazem na to, že byly splněny podmínky ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. Tuto jeho námitku lze považovat z hlediska zvoleného dovolacího důvodu za právně relevantní.
Nejvyšší soud jí však nepřiznal žádné opodstatnění.
Předně je nutno konstatovat, že odvolací soud dal v projednávané věci jednoznačně najevo, že nepovažuje přítomnost obviněného při veřejném zasedání za nutnou a počítá i s alternativou konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. K veřejnému zasedání ho tedy nepředvolával, ale toliko ho o jeho konání vyrozuměl , a to vzorem č. 7a (vyrozumění o veřejném zasedání) podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2004, č. j. 20/2004-Org. o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.“ doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení (viz pokyn předsedy senátu na předkládací zprávě na č. l. 115 a doručenka na č. l . 125 spisu).
Vyrozumění o konání veřejného zasedání bylo obviněnému zasláno na adresu Z., P. – K., kterou jednak sám uvedl v podaném odvolání (viz č. l. 113 spisu) a na niž mu bylo také doručováno jak v předcházejících fázích trestního řízení (viz např. doručenka na č. l. 111 spisu), tak i ve stadiích následujících po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu viz doručenka na č. l. 127 spisu). Je tedy evidentní, že dne 15. 5. 2015, kdy mu bylo doručováno předmětné vyrozumění o konání veřejném zasedání odvolacího soudu, obviněný na výše zmíněné adrese poštu přebíral; ostatně tuto skutečnost sám ani nijak nezpochybňuje. Z údajů na obou stranách doručenky, založené na č. l. 125 spisu, pak vyplývá, že poštovní doručovatelka ho na této adrese dne 15. 5. 2015 nezastihla. Postupovala proto v intencích ustanovení §64 odst. 2 tr. ř., umožňujícího doručení předmětné písemnosti tzv. náhradním způsobem, a v poštovní schránce mu zanechala oznámení o uložení zásilky spolu s výzvou k jejímu vyzvednutí. Dovolatel tak ovšem v desetidenní úložní lhůtě neučinil. Tím nastoupila fikce doručení, předvídaná v ustanovení §64 odst. 4 věta první tr. ř., a to ke dni 25. 5. 2015 (pondělí).
S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem nemá Nejvyšší soud žádných pochybností o tom, že Krajský soud v Českých Budějovicích vyrozuměl dovolatele o konání veřejného zasedání o jeho odvolání řádně a včas. Skutečnost, že se dne 26. 5. 2015 poštovní doručovatelce nepodařilo vhodit předmětnou písemnost do dovolatelem užívané schránky (§64 odst. 4 věta druhá tr. ř.) a soudu se zásilka dne 27. 5. 2015 vrátila mimo jiné i s poznámkou „neznámý“, závěr o tom, že k řádnému (náhradnímu) doručení vyrozumění nemohlo dojít, neodůvodňuje. Dovolatel v rámci mimořádného opravného prostředku de facto pouze presumoval situaci, podle níž doručující orgán mohl uvést dne 15. 5. 2015 na doklad o doručení vědomě nepravdivý údaj. K takovému závěru Nejvyšší soud na základě výše rekapitulovaných zjištění nedospěl.
Protože dovolání obviněného V. P. nebylo možno z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. přiznat jakékoliv opodstatnění, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k takovému postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Pokud jde o návrh, přesněji podnět obviněného k rozhodnutí o odkladu či přerušení výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud (předseda senátu) důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal. K podání návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem, je pak za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. Samosoudkyně soudu prvního stupně však takový postup při předložení dovolání obviněného nezvolila.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. října 2015
JUDr. Eduard Teschler
předseda senátu