ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.133.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 133/2015 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2015 o dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného K. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 22/2014 ze dne 29. 8. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 85/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 22/2014 ze dne 29. 8. 2014 zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 85/2009 ze dne 21. 10. 2013 byl obviněný K. N. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s tím, že takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí ve výroku citovaného rozsudku přesně specifikovaných. Konečně bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal K. N. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 3 To 22/2014 ze dne 29. 8. 2014 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného K. N. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby s tím, že skutek, jak je uveden v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 2013 sp. zn. 4 T 85/2009, není trestným činem. Onen skutek spočíval v tom, že obviněný „od přesně nezjištěné doby do 17. 5. 2005 ve svém domě v Ch., ul. S., nelegálně přechovával nejméně 6 025 484 kusů cigaret různých značek, a to R1, Peter Stuyvesant, Ernte 23, Camel, HB, Lord Extra, Pall Mall, Gauloises, F6, West, L&M, Lucky Strike, Golden Američan, čímž ke škodě České republiky zkrátil spotřební daň nejméně o částku 1.363.513,- Kč a daň z přidané hodnoty nejméně o částku 530.180,- Kč a celkově tak způsobil České republice fiskální újmu ve výši 1.893.638,- Kč“. Odvolací soud potom samotný skutek podrobně (šířeji) popsal s tím, že ho měl obviněný spáchat společně s obžalovanými jménem B. M. K., D. M. K., J. K., V. M., V. V. a T. C. D s tím, že takto měl obviněný K. N. spáchat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák., trestný čin padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle §145a odst. 1, alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zák. a trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák.
Proti shora citovanému rozsudku podal dovolání v neprospěch obviněného K. N. nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že s právními závěry, ke kterým dospěl odvolací soud, nelze souhlasit. Poukázal na samotný žalobní návrh (ze kterého vycházel i nalézací soud) s tím, že ten se v konečné podobě týkal jenom nelegálního přechování cigaret obviněným v jeho domě, když v rámci hlavního líčení nebylo prokázáno, že by obviněný nějak participoval na dovozu či výrobě cigaret, které byly zajištěny v jeho domě. Prokázáno však bylo to, že cigarety zajištěné při domovní prohlídce v domě obviněného náležely právě jemu. Požadavek odvolacího soudu, že pro případ uznání viny by skutkový popis musel obnášet souvislost s dovozem či výrobou cigaret, je nesprávný. Dovolatel dále uvedl, že zkrácením daně je jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň, než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Přitom trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. bylo možné ve vztahu ke spotřební dani spáchat i úmyslným nepodáním přiznání k této dani při současném zatajení zdanitelného plnění, přestože pachatel nebo osoba, za niž jedná, je plátcem spotřební daně, neboť správce daně je v takovém případě oprávněn předpokládat u daňového subjektu nulovou výši spotřební daně. Podle §4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSD), se plátcem spotřební daně rozumí právnická nebo fyzická osoba, která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky ve větším množství, uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně. Přitom podle §4 odst. 3 písm. f) ZSD větším množstvím výrobků se rozumí větší množství cigaret, nežli je 800 ks cigaret. Konečně podle §9 odst. 3 písm. e) ZSD povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také dnem nabytí vybraných výrobků nebo dnem jejich prodeje plátci uvedenými v §4 odst. 1 písm. f) nebo dnem zjištění, že plátce vybrané výrobky po nějakou dobu držel, nebo že je drží, a to tím dnem, který nastal dříve. Z nepochybně učiněných skutkových zjištění pak vyplynulo, že obviněný ve svém domě měl uskladněno a takto držel množství cigaret mnohonásobně překračující počet 800 ks patřící jemu, potom mu také vznikla (na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebních daních, k těmto výrobkům daňová povinnost. Z uvedeného je tak zřejmé, že ve vztahu k označeným výrobkům, obviněným úmyslně nebylo podáno přiznání ke spotřební dani a současně jím toto zdanitelné plnění bylo zatajeno. Z rozhodnutí soudu prvního stupně tak plyne, že nelegálnost přechovávání cigaret nedovozoval z pouhého samotného jejich přechovávání, nýbrž z toho, že se jednalo o takové přechovávání výrobků, které bylo spojeno již s daňovou povinností, když obviněným přesto takto přechovávané výrobky daňové zátěži úmyslně nepodrobil a jednalo se takto o jejich nelegální přechovávání, jak bylo též uvedeno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud potom v rámci (svého) přijatého rozhodnutí nesprávně dovodil, že jednání obviněného (pro případ shledání jeho viny) musí obnášet souvislost s dovozem či výrobou či obojím. V posuzované věci však nebylo z hlediska trestnosti nezbytné, aby se obviněný podílel na výrobě nebo dovozu zmíněných cigaret, když stačilo, že cigarety ve svém domě držel (měl je uskladněné) při vědomí, že cigarety náležejí jemu a má je tak ve své dispozici. Proto také podléhaly spotřební dani a s ohledem na uvedené pak podléhaly i dani z přidané hodnoty, jak ve svém rozhodnutí zdůvodnil i soud prvního stupně, když v tomto směru lze odkázat na detailní rozbor příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zejména s odkazem na jeho §36 odst. 3 písm. a), b). Dovolatel dodal, že za dané situace (pokud odvolací soud nedovodil, že by jednání obviněného naplnilo zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák.) se takto odvolací soud nezabýval ani tím, zda by v takovém případě jednání obviněného nenaplnilo zákonné znaky jiného, a to mírnějšího trestného činu. Z učiněných skutkových zjištění přitom plyne, že předmětné cigarety (skladované obviněným v jeho domě) byly nekolkované či bez platné nálepky. V takovém případě by jednání obviněného přinejmenším naplnilo zákonné znaky trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, linea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák., který je ve vztahu k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. deliktem subsidiárním, kdy jednočinný souběh obou těchto trestných činů je vyloučen. Odvolacímu soudu tak nic nebránilo, aby při zachování zásady totožnosti skutku eventuelně upravil skutek popsaný nalézacím soudem tak, že by specifikoval zjištěné cigarety držené obviněným, o nichž nebylo pochyb, a které byly nekolkované či bez platné nálepky.
S ohledem na uvedené proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ke dni vydání tohoto rozhodnutí se obviněný K. N. k takto podanému dovolání nejvyšším státním zástupcem nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je tak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.
Přitom s ohledem na argumentaci uplatněnou v dovolání je třeba uvést, že dovolání bylo podáno s odkazem na příslušný dovolací důvod nejen právně relevantně, ale i důvodně.
Podstatným pro zjištění, že se jedná o zkrácení daně, je především ta skutečnost, že zkrácením daně je jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň, než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. (tak i podle §240 odst. 1 trestního zákoníku) lze ve vztahu ke spotřební dani spáchat i úmyslným nepodáním přiznání k této dani při současném zatajení zdanitelného plnění, přestože pachatel nebo osoba, za niž jedná, je plátcem spotřební daně ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 písm. f) zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřební dani), a §9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřební dani, neboť správce daně je v takovém případě oprávněn předpokládat u daňového subjektu nulovou výši spotřební daně. Je tak namístě znovu poukázat na již citované ustanovení §4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřební dani, podle kterého se plátcem spotřební daně rozumí právnická nebo fyzická osoba, která skladuje nebo dopravuje vybrané výrobky ve větším množství, uvádí do volného daňového oběhu vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o výrobky zdaněné, nebo pokud neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně. Podle §4 odst. 3 písm. f) zákona o spotřební dani se větším množstvím výrobků rozumí větší množství, nežli je 800 ks cigaret. Konečně podle §9 odst. 3 písm. e) zákona o spotřební dani povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká také dnem nabytí vybraných výrobků nebo dnem jejich prodeje plátci uvedenými v §4 odst. 1 písm. f) nebo dnem zjištění, že plátce vybrané výrobky po nějakou dobu držel, nebo že je drží, a to tím dnem, který nastal dříve. Z nepochybně učiněných skutkových zjištění, akceptovaných i odvolacím soudem, zjevně plyne, že obviněný měl ve svém domě uskladněno (a takto držel) mnohonásobně větší množství cigaret, než je oněch 800 ks (a to nejméně 6.025.484 ks), které mu také patřily. S ohledem na již uvedené tak obviněnému vznikla vůči označeným výrobkům daňová povinnost, když zjevným je i to, že obviněný ve vztahu k uvedeným cigaretám úmyslně nepodal přiznání ke spotřební dani a současně takto zdanitelné plnění zatajil. Jedná se tak o případ, kdy obviněným byla zatajena skutečnost odůvodňující vznik daňové povinnosti, a to ve vztahu ke správci daně. Zkrácením daně je tak jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň, než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této daně vůbec nedojde. Jde tak zpravidla o zvláštní druh podvodu, jímž se v rozporu se zákonem ovlivňuje daňová povinnost určitého subjektu tak, že ten v rozporu se skutečností předstírá nižší rozsah této povinnosti nebo (jak i v posuzované věci), že takovou povinnost nemá (srov. rozh. Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1671/2011 ze dne 28. 3. 2012). V dané věci tak obviněný příslušné výkazy či podklady pro stanovení uvedené povinné platby nevedl, aby zatajil, že má předmětnou daňovou povinnost. Za těchto okolností je nepodání daňového přiznání způsobilé vyvolat u správce daně stav, kdy neví o vzniklé daňové povinnosti, přičemž k tomu, že daň není vyměřena, dojde v příčinné souvislosti s jednáním (opomenutím) povinné osoby. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. lze tak nejen ve vztahu k dani z přidané hodnoty, ale rovněž tak i ke spotřební dani spáchat i úmyslným nepodáním přiznání k této dani a tím i zatajením zdanitelného plnění, přestože pachatel nebo osoba, za niž jedná, je plátcem spotřební daně (v dané věci se jedná o plátce daně podle ustanovení §4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních, kterému vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit dnem skladování vybraných výrobků nebo dnem, kdy u něj byly zjištěny vybrané výrobky, a to tím dnem, který nastal dříve, tak i ustanovení §9 odst. 3 písm. e) zákona o správě daní a poplatků, v případě prvně zmíněné daně z přidané hodnoty, plátcem této daně registrovaným u správce daně. V posuzované věci přitom zjevně nešlo o pouhé přechovávání výrobků, nýbrž o takové přechovávání výrobků (cigaret), které již založilo obviněnému daňovou povinnost, které však nedostál. Poukaz na nezbytnou souvislost jednání obviněného s dovozem či výrobou těchto cigaret (z hlediska shledání jeho viny) tak neobstojí, neboť z hlediska trestnosti postačilo, že předmětné cigarety prokazatelně ve svém domě držel, měl je zde uskladněné, a tudíž také nepochybně věděl, že tyto cigarety mu náleží a má je ve své dispozici. Takto zjištěné (a zajištěné) cigaretové výrobky proto podléhaly spotřební dani a v návaznosti na to i dani z přidané hodnoty, jak ostatně podrobně odůvodnil ve svém rozhodnutí soud prvého stupně, když na zmíněný (citovaný) rozsudek lze odkázat. S ohledem na již uvedené, při konstatování, že obviněný označené cigaretové výrobky nelegálně skladoval (držel), aniž by podal přiznání ke spotřební dani a k dani z přidané hodnoty, a takto nepochybně naplnil všechny zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., ponechal dovolací soud již další úvahy dovolatele stran trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a tr. zák. bez dalšího komentáře.
Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání (v neprospěch obviněného) nezbylo, než podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 22/2014 ze dne 29. 8. 2014 zrušit a podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť zjištěné vady nebylo možné odstranit v zasedání veřejném.
Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, který se po jejím zrušení bude její podstatou znovu zabývat s tím, že tak učiní v intencích rozhodnutí soudu dovolacího, při respektování ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. a tedy v souladu s právním názorem v něm vysloveným. Půjde tak především o precizaci skutkového děje v souvislosti s dosud učiněnými skutkovými zjištěními, jak k nim dospěl soud prvního stupně, případně o doplnění ve věci vedeného dokazování, které by směřovalo ke zřetelně formulovanému skutku ve výroku budoucího rozhodnutí. Provedené důkazy bude potom pečlivě hodnotit v souladu s jejich obsahem a náležitě, dle ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. ve svém (nově přijatém) rozhodnutí vysvětlí, jakými úvahami se při právním hodnocení věci řídil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka